„Vzhledem k tomu, že vás je lichý počet, jeden z vás dnes nebude bojovat,“ oznámí Čtyřka a poodstoupí od tabule ve cvičebně. Podívá se na mě. Místo vedle mého jména je prázdné. číst dál
„Dneska se naučíte dvě věci: jak používat střelnou zbraň a jak zvítězit nad protivníkem.“ Čtyřka mi vtiskne do dlaně pistoli a kráčí dál, aniž by mi věnoval pohled. „To, že jste tady, znamená, že naskakovat a vyskakovat z jedoucího vlaku už umíte, takže tuhle lekci si můžu odpustit. Díkybohu.“ číst dál
Jakmile máme zase všichni pevnou půdu pod nohama, Lauren a Čtyřka nás provedou úzkým tunelem. Stěny jsou z kamene a strop se svažuje. Mám pocit, jako bych sestupovala hluboko do srdce země. Osvětlení v tunelu je sporadické. V temném prostoru osvětleném mdlými lampami se sama sobě vždy ztratím, dokud do mě nenarazí někdo další. V kruhu světla pod lampou se pokaždé uklidním. číst dál
Upírám oči k podlaze a stojím za těmi, kteří se jako Neohrožení narodili a rozhodli se jimi zůstat. Všichni jsou vyšší než já, takže i když zvednu hlavu, vidím jenom jejich ramena v černých šatech. Jakmile si poslední dívka vybere svou frakci - Mírumilovnost - je čas jít. Neohrožení vycházejí ze sálu jako první. Kráčím kolem šedé řady mužů a žen, ke kterým jsem až doposud patřila, a odhodlaně zarývám pohled do zátylku před sebou. číst dál
Autobus, který nás veze na Obřad volby, je plný osob v šedých košilích a šedých kalhotách. Mraky náhle prosvítí bledý sluneční kotouč; připomíná doutnající konec cigarety. Nikdy kouřit nebudu — cigarety podněcují marnivost – ale pokuřující hlouček Upřímných před budovou, kde nás autobus vysadí, si z toho nic nedělá. číst dál
Domů dorazím o pět minut dřív než obvykle, pokud se mi nepředbíhají hodinky. Hodinky jsou jedinou ozdobou, kterou Odevzdanost povoluje, a to jenom proto, že jsou praktické. Mají šedý pásek a skleněný ciferník. Když je správně nakloním, skoro se v nich vidím. číst dál
Když se probudím, mám zpocené dlaně a tíží mě pocit viny. Ležím na sklápěcím křesle v zrcadlové místnosti. Zakloním hlavu a spatřím za sebou Tori. Se sevřenými rty nám oběma sundává elektrody z čela. Čekám, že se ke všemu nějak vyjádří - jako že zkouška skončila nebo že jsem si vedla dobře, ačkoli jak bych mohla v takovémhle testu neobstát? - ale ona nic neříká, jen mi z hlavy odpojí dráty. číst dál
Po obědě začnou zkoušky. Sedíme u dlouhých stolů v jídelně. Organizátoři vždy vyvolají deset lidí, do každé zkušební místnosti jednoho. Sedím vedle Caleba a naproti Susan, která bydlí vedle nás. číst dál
V našem domě je jedno zrcadlo. Visí za posuvným panelem v chodbě v horním patře. Můžu se do něj podívat druhý den každého třetího měsíce, když mi matka stříhá vlasy — jedno z pravidel naší frakce. číst dál