SANSA

Neposlal tam sera Lorase,“ stěžovala si Sansa Jeyne Poole toho
večera, když se spolu ve světle lampy dělily o studenou večeři.
„Myslím, že to bylo kvůli jeho noze.“ Lord Eddard večeřel ve
svých komnatách s Alynem, Harwinem a Vayonem Poolem, aby
dal odpočinout svojí zlomené noze, a septa Mordane si stěžovala
na nohy bolavé od toho, jak celé odpoledne stála na galerii. Arya
se k nim měla připojit, ale ta se ze své taneční lekce vrátila pozdě.
- 16 -
Lord Baeliš si pohladil svoji špičatou bradku a řekl: „Nic? Řekni
mi, dítě, proč bys tam poslala sera Lorase?“
Sansa neměla jinou možnost než mu vysvětlit to o monstrech a
hrdinech. Králův rádce se usmál. „Nu, nejsou to zrovna důvody,
které bych uvedl já, ale...“ Dotkl se její tváře, palcem lehce přejel
po linii její lícní kosti. „Život není píseň, drahá. Jednoho dne se to
ke svému zármutku možná dozvíš.“
Tohle však Sansa Jeyne vypravovat nechtěla; bylo pro ni nepříjemné,
jen když si na to vzpomněla.
„Vykonavatelem královy vůle je přece ser Ilyn, ne ser Loras,“
namítla Jeyne. „Lord Eddard tam měl poslat jeho.“
Sansa se zachvěla. Pokaždé, když se podívala na sera Ilyna
Paynea, celá se otřásla. Měla z něj pocit, jako by se něco mrtvého
plazilo po její nahé kůži. „Ser Ilyn je téměř jako monstrum. Jsem
ráda, že otec nevybral jeho.“
„Lord Beric je stejný hrdina jako ser Loras. Je vždycky tak
statečný a galantní.“
„Já bych neřekla,“ odsekla Sansa pochybovačně. Beric
Dondarrion byl sice pohledný, ale byl strašně starý, téměř
dvaadvacetiletý; Rytíř květin by byl mnohem lepší volbou.
Samozřejmě, Jeyne milovala sera Berika od té doby, co ho poprvé
spatřila na turnaji, Sansa si říkala, že je hloupá; konec konců,
Jeyne byla jen dcerou majordoma, a bez ohledu na to, jak po něm
toužila, lord Beric nikdy nepohlédne na nikoho, kdo na
společenském žebříčku stojí tak hluboko pod ním, dokonce i
kdyby byla jeho věku.
Bylo by však necitlivé říci jí to, a tak se Sansa napila mléka a
změnila téma. „Měla jsem dnes v noci sen o tom, že toho bílého
jelena skolil Joffrey,“ řekla. Ve skutečnosti to bylo spíš její zbožné
přání, ale znělo lépe, když tomu říkala sen. Každý věděl, že sny
bývají prorocké. Bílí jeleni jsou velmi vzácná a magická zvířata a
- 17 -
ona ve svém srdci věděla, že její galantní princ stojí za víc než
jeho věčně opilý otec.
„Sen? Opravdu? Přišel k němu princ Joffrey jen tak a dotkl se ho
holou rukou a nic mu neudělal?“
„Ne,“ řekla Sansa. „Zastřelil ho zlatým šípem a přivezl ho sem
pro mne.“ V písních rytíři magická zvířata nikdy nezabíjeli, jenom
šli k nim, dotkli se jich a nic jim neudělali, jenomže ona věděla, že
Joffrey má lov rád, především zabíjení. Ačkoli jenom zvířat. Sansa
si byla jistá, že její princ neměl žádný podíl na zabití Joryho a
ostatních ubohých mužů; mohl za to jen jeho zlý strýc, Králokat.
Věděla, že její otec je kvůli tomu rozezlený, ale nebylo spravedlivé
vinit z toho Joffa. Bylo to stejné, jako dávat jí vinu za něco, co
provedla Arya.
„Dnes odpoledne jsem viděla tvoji sestru,“ vyhrkla Jeyne, jako
by Sanse četla myšlenky. „Chodila ve stáji po rukou. Proč vůbec
dělá takové věci?“
„Jsem si jistá, že nevím, proč Arya dělá cokoli z toho, co dělá.“
Sansa stáje nesnášela, byla to pro ni páchnoucí místa plná hnoje a
much. Dokonce i když jela na vyjížďku, byla ráda, když štolba
koně osedlal a vyvedl jí ho na nádvoří. „Chceš, abych ti povídala o
té audienci, nebo ne?“
„Chci,“ odpověděla Jeyne.
„Byl tam jeden černý bratr,“ řekla Sansa, „prosil o muže pro
Zeď, jenomže byl už dost starý a páchl,“ To se jí vůbec nelíbilo.
Vždycky si představovala, že Noční hlídku tvoří jenom muži jako
strýc Benjen. V písních jim říkali černí rytíři Zdi. Jenomže tento
muž měl hrb na zádech, byl ošklivý a vypadal, že by mohl mít vši.
Pokud je Noční hlídka ve skutečnosti taková, jako byl on, bylo jí
líto jejího nevlastního bratra Jona. „Otec se zeptal, zda jsou v síni
nějací rytíři, kteří by chtěli udělat čest svým rodům a dát se k
černým, ale nikdo se nepřihlásil. Tak tomu Yorenovi alespoň dal
možnost vybrat si v královských žalářích. Později před něj
- 18 -
předstoupili dva bratři, svobodní jezdci z Dornských blat, a
přislíbili svoje meče do služeb králi. Otec jejich přísahy přijal...“
Jeyne zívla. „Jsou tam ještě nějaké citrónové zákusky?“
Sanse se nelíbilo, když ji někdo přerušoval, ale musela připustit,
že citrónové zákusky znějí zajímavěji než většina toho, co se dělo
v trůnní síni. „Podíváme se,“ řekla.
V kuchyni žádné citrónové zákusky nenašly, ale byla tam celá
polovina studeného jahodového koláče a ten byl téměř stejně
dobrý. Jedly jej na schodech věže, chichotaly se, brebentily a dělily
se o svá tajemství, a když toho večera Sansa šla do postele,
připadala si téměř stejně zkažená jako Arya.
Příštího rána se probudila ještě před rozbřeskem a ospale přešla k
oknu, aby se podívala, jak ser Beric na nádvoří řadí svoje muže.
Vyjeli ve chvíli, kdy se nad městem začal probírat úsvit, se třemi
vlajkonoši jedoucími před nimi; z vysoké žerdi visel králův
korunovaný jelen a ze dvou kratších zlovlk Starků a zástava s
vidlicovitým bleskem lorda Berika. Všechno to bylo tak vzrušující,
jako píseň měnící se v život; zvonění mečů, planoucí pochodně,
praporce tančící ve větru, frkající a řehtající koně, zlaté paprsky
vycházejícího slunce šikmo dopadající skrze mříže železné brány,
když byla vytahována vzhůru. Muži Zimohradu vypadali obzvlášť
dobře ve své stříbrné zbroji s dlouhými šedými plášti.
Praporec Starků nesl Alyn. Když ho uviděla zastavit vedle lorda
Berika, aby spolu promluvili, Sansu to naplnilo pocitem hrdosti.
Alyn je hezčí, než byl Jory; jednoho dne se stane rytířem.
Poté, co odjeli, Pobočníkova věž jí připadala tak prázdná, že
když Sansa přišla dolů na snídani, byla potěšena dokonce i pohledem
na Aryu. „Kde jsou všichni?“ chtěla vědět její sestra, která
loupala kůru z krvavého pomeranče. „Poslal je otec na lov na
Jaimeho Lannistera?“
Sansa si povzdechla. „Odjeli s lordem Berikem, aby popravili
- 19 -
sera Gregora Clegana.“ Otočila se k septě Mordane, která si
dřevěnou lžící nabírala ovesnou kaši. „Septo, napíchne lord Beric
hlavu sera Gregora na jeho vlastní bránu, nebo ji přinese sem
králi?“ Ona a Jeyne Poole se kvůli tomu dohadovaly předchozího
večera.
Septa byla šokovaná hrůzou. „Dáma nehovoří o takových věcech
při snídani. Kam se poděly tvoje způsoby, Sanso? Mám dojem, že
poslední dobou se chováš téměř stejně nevychovaně jako tvoje
sestra.“ „Co Gregor udělal?“ zajímala se Arya.
„Vypálil pevnost a zavraždil hodně lidí, žen a taky dětí.“
Arya zkřivila obličej v úšklebku. „Jaime Lannister zavraždil
Joryho, Hewarda a Wyla a Ohař zabil Mycaha. Někdo by měl stít
hlavy i jim.“
„To není to samé,“ namítla Sansa. „Ohař je Joffreyho tělesný
strážce, přísahal mu věrnost. Ten tvůj řeznický kluk prince napadl.“
„Lhářko,“ vyhrkla Arya. Sevřela krvavý pomeranč v dlani tak
prudce, že jí červená šťáva vystříkla mezi prsty.
„Jen pokračuj, nadávej si mně, jak chceš,“ řekla Sansa
bezstarostně. „Až se stanu Joffreyho manželkou, už si na mě
dovolovat nebudeš. Budeš se přede mnou muset klanět a říkat mi
Tvoje Výsosti.“ Arya mrštila pomerančem přes stůl a Sansa
vyjekla. Plod ji s mokrým rozplácnutím zasáhl doprostřed čela a
spadl dolů do jejího klína.
„Máš šťávu na tváři, Tvoje Výsosti,“ ušklíbla se Arya.
Stékala jí dolů po nose a štípala ji do očí. Sansa si ji otřela
ubrouskem. Když uviděla, co ovoce na jejím klíně udělalo s jejími
krásnými šaty ze slonovinově zbarveného hedvábí, dala se znovu
do křiku. „Jsi hrozná,“ křičela na svoji sestru. „Měli zabít tebe
místo Lady!“
Septa Mordane pomalu vstala. „Váš otec se o tomhle dozví!
- 20 -
Jděte do svých pokojů, okamžitě. Okamžitě!“
„Já taky?“ Sanse vhrkly slzy do očí. „To není spravedlivé.“
„O tom spolu nebudeme diskutovat. Jděte!“
Sansa odkráčela pryč s hlavou hrdě vztyčenou. Bude královnou a
královny nepláčou. Alespoň ne před lidmi. Když přišla do své
komnaty, zavřela dveře na závoru a svlékla si šaty. Krvavý
pomeranč zanechal na hedvábí ošklivou rudou skvrnu. Sbalila šaty
do klubíčka a hodila je do vychladlého krbu, na popel z ohně
předchozího večera. Když uviděla další skvrnu, která prosákla na
její spodničku, začala proti své vůli vzlykat. Divoce ze sebe strhala
zbytek svých šatů, vrhla se na postel a plakala tak dlouho, dokud
neusnula.
Bylo již poledne, když septa Mordane zaklepala na dveře její
komnaty. „Sanso. Tvůj otec tě chce vidět.“
Sansa se posadila. „Lady,“ zašeptala. Na okamžik měla pocit,
jako by její zlovlk byl v místnosti s ní. Díval se na ni svýma
zlatýma očima, smutný a vědoucí. Uvědomila si, že se jí to jen
zdálo. Lady byla s ní a běžely spolu a... a... Pokoušet se vzpomenout
si bylo stejné jako snažit se chytat déšť do prstů. Sen
odezněl a Lady byla zas mrtvá.
„Sanso.“ Zabušení na dveře se ozvalo znovu, naléhavěji. „Slyšíš
mě?“
„Ano, septo,“ odpověděla. „Dáš mi chvilku, abych se mohla
obléknout, prosím?“ Oči měla červené od pláče, ale snažila se, jak
mohla, aby se udělala krásnou.
Když s ní septa vešla do otcova soláru, lord Eddard se skláněl
nad velkou, v kůži vázanou knihou a svoji nohu v sádrovém
obvazu měl nataženou pod stolem. „Pojď sem, Sanso,“ řekl, ne
nelaskavě, zatímco septa odešla pro její sestru. „Sedni si vedle
mě.“ Zavřel knihu.
Septa Mordane se po chvíli vrátila s Aryou kroutící se v jejím
- 21 -
silném stisku. Sansa si na sebe vzala nádherné šaty z bledě
zeleného damašku a zachmuřený výraz, ale její sestra na sobě měla
urousané kalhoty a kabátec z hrubého plátna, který měla i u
snídaně. „Tady je ta druhá,“ oznámila septa.
„Děkuji ti, septo Mordane. Rád bych se svými dcerami mluvil o
samotě, kdybys byla tak laskavá.“ Septa se uklonila a odešla.
„To Arya si začala,“ řekla Sansa rychle, dychtivá mít první
slovo. „Nazvala mě lhářkou, hodila po mně pomeranč a zničila mi
šaty, ty ze slonovinového hedvábí, co mně dala královna Cersei,
když mě zasnoubili s princem Joffreym. Nenávidí mě kvůli tomu,
že se provdám za prince. Snaží se všechno zničit. Otče, ona
nesnáší všechno, co je krásné, milé nebo úžasné.“
„Dost, Sanso,“ hlas lorda Eddarda byl ostrý netrpělivostí.
Arya zvedla oči. „Omlouvám se, otče. Chovala jsem se špatně a
prosím svoji drahou sestru o odpuštění.“
Sansa byla tak ohromená, že na okamžik ztratila řeč. Konečně
našla hlas. „A co moje šaty?“
„Možná... bych je mohla vyprat,“ řekla Arya pochybovačně.
„Vyprání jim nepomůže,“ řekla Sansa. „Ani kdybys je drhla celý
den a celou noc. Hedvábí je zničené.“
„Pak ti tedy... udělám nové,“ řekla Arya.
Sansa pohodila hlavou v pohrdavém gestu. „Ty? Ty bys neuměla
ušít šaty vhodné ani k tomu, aby se v nich dalo poklízet ve
vepříně.“
Jejich otec si povzdechl. „Nezavolal jsem vás sem proto, abych
poslouchal nějaké řeči o šatech. Posílám vás obě zpátky na
Zimohrad.“
Sansa byla na okamžik příliš šokovaná, než aby byla schopná
promluvit. Cítila, jak se jí do očí znovu derou slzy.
„To nemůžeš,“ vyhrkla Arya.
- 22 -
„Prosím, otče,“ podařilo se Sanse konečně říci. „Prosím, ne.“
Eddard Stark se na svoje dcery znaveně usmál. „Alespoň jsme
našli něco, na čem se shodnete.“
„Já jsem neudělala nic špatného,“ prosila ho Sansa. „Nechci se
tam vrátit.“ Milovala Královo přístaviště; nádheru dvora, urozené
pány a dámy v jejich sametu a hedvábí a s drahými kameny, velké
město se všemi jeho obyvateli. Turnaj byl tím nejkouzelnějším
zážitkem celého jejího života a bylo toho tolik, co ještě neviděla,
oslava sklizně, maškarní plesy a herecká představení. Nesnesla
pomyšlení, že by o to všechno měla přijít. „Pošli pryč Aryu, to ona
všechno zavinila. Otče, přísahám ti, že budu poslouchat, uvidíš,
jen mne tu nech a slibuju ti, že budu tak hodná a vznešená a
zdvořilá jako královna sama.“
Otcova ústa se podivně zkřivila. „Sanso, já tě neposílám pryč za
trest, protože se hádáš, třebaže bohové vědí, že z toho vašeho
věčného hašteření už je mi nanic. Chci, abyste se odebraly zpátky
na Zimohrad kvůli svému bezpečí. Tři z mých mužů byli zabiti
jako psi necelou míli od místa, kde teď sedíme, a co udělal Robert?
Vyjel si na lov.“
Arya se tím svým odpudivým způsobem kousala do rtu. „Mohli
bychom s sebou vzít i Syria?“
„Komu záleží na tom tvém stupidním tanečním mistrovi?“ vyjela
na ni Sansa. „Otče, teprve teď jsem si to uvědomila, já přece
nemohu odjet, když se mám provdat za prince Joffreyho.“ Pokusila
se na něj statečně usmát. „Já ho miluji, otče, opravdu, opravdu ho
miluji, miluji ho tak hodně, jako královna Naerys milovala prince
Aemona Dračího rytíře, tak vroucně jako Jonquil milovala sera
Floriana. Chci se stát jeho královnou a chci mu porodit děti.“
„Drahá,“ řekl jí otec něžně, „poslouchej mne. Až na to budeš mít
věk, najdu pro tebe urozeného muže, který si tě zaslouží, někoho
statečného, něžného a silného. Zasnoubení s Joffreym bylo
strašlivým omylem. Ten chlapec není žádným princem Aemonem,
- 23 -
to mi věř.“
„Je!“ trvala Sansa na svém. „A já nechci nikoho statečného a
něžného, já chci jeho. Budeme spolu navždy šťastní, přesně tak
jako v písních, uvidíš. Porodím mu syna se zlatými vlasy a ten se
jednoho dne stane králem celé říše, největším králem, jaký kdy žil,
statečným jako vlk a hrdým jako lev.“
Arya protáhla obličej. „Ne, pokud jeho otcem bude Joffrey,“
řekla. „Je to lhář a zbabělec a v každém případě je to jelen, ne lev.“
Sansa cítila, jak ji v očích štípou slzy. „Není! On se ani v nejmenším
nepodobá tomu starému opilému králi,“ vykřikla na svou
sestru, zapomínajíc se ve svém žalu.
Otec se na ni divně podíval. „Bohové,“ zaklel tiše, „z úst dětí...“
Zavolal na septu Mordane. Dívkám řekl: „Hledám rychlou
obchodní galéru, která vás odveze domů. V tyto dny je moře
bezpečnější než královská cesta. Vyplujete, jakmile pro vás naleznu
vhodnou loď, se septou Mordane a oddílem stráží... a ano, se
Syriem Forelem, pokud bude souhlasit s tím, že vstoupí do mých
služeb. Ale nikomu o tom neříkejte. Bude lépe, když o našich
plánech nikdo cizí nebude vědět. Promluvíme si spolu zítra.“
Když s nimi septa Mordane scházela dolů po schodech, Sansa
plakala. Všechno jí vezmou, turnaje, dvůr a jejího prince, všechno,
pošlou ji zpátky do těch pustých šedých stěn Zimohradu a
zamknou ji tam navždycky. Její život skončil ještě předtím, než
vůbec začal.
„Přestaň plakat, dítě,“ řekla septa Mordane přísně. „Jsem si jistá,
že tvůj otec ví, co je pro tebe nejlepší.“
„Nebude to tak zlé, Sanso,“ chlácholila ji Arya. „Budeme se
plavit na galéře. Bude to dobrodružství a pak zase budeme s
Branem, Robbem, starou chůvou, Hodorem a se všemi ostatními.“
Lehce se dotkla jejího ramene.
„S Hodorem!“ vykřikla Sansa. „Ty by ses měla za Hodora
- 24 -
provdat, jsi stejná jako on, stupidní, zarostlá a ošklivá!“
Vykroutila se zpod ruky svojí sestry, rozběhla se do své komnaty
a zavřela za sebou dveře na závoru.