8. KAPITOLA
Jako bychom se ústy střetli dřív než těly. Je to první polibek - a nevím,
jestli je první z mnoha, nebo jediný, je mi to jedno - a je rozpálený
a brutální. Mark nabere moje plavé vlasy do hrsti a jemně mi
zvrátí hlavu, až to mírně zabolí, ale mně se to líbí. A pak mi ústy
klesne k mým, hřejivě a slaně a horce a mokře se do nich zaboří. Jazykem
mi vnikne mezi rty, je to instinktivní, reflexivní, okamžité. Nemyslím
na nic. Jsem polibek. Jsem zářivý polibek pod Orionem.
Jazyky se nám proplétají, polibek mě vzrušuje úplně celou a Mark
mě líbá stále tvrději a nádherněji, než jsem kdy zažila. Jehličky slasti
mě probodávají jako údery vln plných písku.
Pak se na okamžik odtáhne a já vidím jeho přimhouřené modré
oči s dlouhými řasami, jak se třpytí ve svitu lampy. Je u mě tak těsně,
že cítím vůni jeho mýdla a podtón jeho kolínské a sladkého letního
potu, a je to on, on, on.
„Omlouvám se, Alex.. vydechne. „Nemůžu si pomoct. Děláš se
mnou šílený věci.“
„Ještě.“
Tentokrát ho obejmu já a jsme jako opilí, visíme jeden na druhém
na božském tanečním parketu lodi odsouzené ke zkáze, klopýtáme
pozpátku, napůl se smějeme, smrtelně vážní se zběsile líbáme. Drtí
mi rty a tentokrát mi jeho pevné mužské dlaně toužebně klouzají po
zádech.
Mám černé letní šaty z tenké bavlny, Mark mě popadne za zadek,
tvrdě a vzrušeně, zatíná do něj prsty a přitom mi druhou rukou podpírá
zátylek a líbáme se, žíznivě, znovu a znovu. A pak mi rukou
sklouzne k pasu jako tanečník, otočí mě a na horkou šíji se mi přisaje
ještě žhavějšími rty.
A přitom šeptá:
„Voníš po jahodách, Alex, po víně a jahodách.“
Pustí mě, ale kolem pasu mě drží dál. Tmavými prsty své volné
ruky se proplete s mými bílými prsty. Cítím příval čehosi hlubšího
než sex, ale sex také, proklatě hodně sexu.
„Nahoru,“ zasípe. „Hned.“
Zvolil si. Chci být ta zvolená. Ruce se mi třesou, kolena chvějí,
když zápolím s klíčem, ale konečně se dveře rozevřou a Mark za mnou
letí po schodech, zpola se směje a zpola vrčí jako krásná šelma, pronásleduje
mě, loví mě, honí mě na schodišti, lapá moje chichotání. Ale
pak zmizím v bytě a na vteřinku jsem sama, ale najednou zavřísknu
leknutím - které hraju jen zpola - protože Mark se na mě vrhne,
vášnivě za mnou přidupe do kuchyňky. Stojíme u lednice. Mark si
svléká košili.
V kuchyni vládne temné šero, zředěné jen světlem z pouličních lamp
a středomořským měsícem, který sem lije stříbrně bílou zář oknem.
Mark už je bez košile a měsíční svit mu vykresluje svaly na hrudi
a na břiše jako na černobílé fotografii, tuhý, a přesto něžný hrudní
koš, pevné břicho, svalnaté paže. Hrudník má širší, než jsem čekala.
A celkově je vyšší a silnější než já a najednou se rozechvěju jemným
zamrazením strachu smíšeného s dravým chtíčem, touhou. A Mark
hodí košili na podlahu a připlíží se blíž.
Znovu se políbíme a já se opět vytáhnu na špičky vstříc jeho hebkým
rtům, jednou, podruhé, něžně a chvějivě, smyslně k zešílení. Jazykem
mu kmitám mezi rty, co to dělám?
„Dost - Alex — postel!“
Bleskově mě zvedne jako ženich nevěstu před prahem. Odnese mě
do ložnice a hodí mě na postel, až lamely zasténají. A já se nebráním.
Mark Roscarrick se nade mnou tyčí s nahou hrudí. Vysoký temný
stín.
„Nehýbej se,“ sykne. „Zůstaň takhle.“
Ležím na posteli s rozhozenými pažemi, ale nevydržím tak. Příliš
po něm prahnu, takže zběsile odkopnu sandály a Mark popadne mou
bosou nohu a líbá mě na štíhlý kotník a bílou nožní klenbu, zdobí ji
drobnými polibky touhy. Je to božský pocit, jsem bezmocná slastí.
Žhavé vzrušení mnou proudí jako jiskry, pořád a pořád. Ale pak mi
Mark kotník pustí a na jeden nesnesitelný, opojný okamžik znehybní
a v přítmí se na mě zadívá. A zeptá se:
„Mám si něco vzít?“
Okamžik se roztančí do ticha. Tak chci? Chci, aby si nasadil kondom?
Proboha NE. Nechci, aby si něco nasadil. Chci ho nahého, jako
jsem teď já, nahého v sobě. Celý život, celý můj rozumný a pilný život
hodné dcery a studentky jsem po mužích chtěla, aby si kondom vzal
i - po těch pár mužích, s kterými jsem se dosud vyspala. Ale tentokrát
na to kašlu, záměrně nechci být opatrná. Beru pilulky, to postačí,
tak honem na to.
„Prostě mě ošoustej.“
Oslnivý bělostný úsměv.
„To se dá zařídit.“
Opět se na mě vrhne jako šelma, svalí se na mě jako dravec, ale
přesto tak nádherně lidský. Žhavě mě líbá na krku a vdechuje mou
vůni.
„Chci tě nahou.“
Třeštím na něho oči. Nechápu, proč pění takovým hněvem.
„Chci z tebe vidět všechno.“
Na vteřinku zápolí s knoflíky na zádech mých šatů. Podepřu se
o loket, abych mu pomohla, ale nakonec se jen zasměje - možná je to
zavrčení — a hrubě mi šaty roztrhne, prostě mi je strhne z polonahého
těla a pak je odhodí na opačný konec pokoje. Marně něco namítám,
ve tmě mu vzhlédnu k očím.
„Ale ty šaty
„Koupím ti jiné!“ sykne. „Koupím ti stovky zatracených šatů!“
A pak mi rozepne podprsenku a taky ji odhodí. Teď s něžným
hladem hledí na moje bílá ňadra a pak je políbí chladnými rty, a přesto
žhavě, levý prs a pravý prs, opatrně a zkušeně si prsty pohrává
s bradavkami, s tvrdnoucími bradavkami, škádlivě do nich kouše,
žižlá je, jednu a druhou, a bradavky mám tvrdé a pod jeho doteky mi
tvrdnou pořád víc.
Už nezvládám touhu po jeho laskání, chci, aby se mě zmocnil.
Otvírá se ve mně vesmír, vláha, zoufalé očekávání; kyčlemi se vyhoupnu
blíž k Markovi a on to vycítí. Polibky mi sjíždí po břiše, líbá
mi pupík, valí se jako temný odliv, klesá mi po těle a odsává písek.
A teď cítím, jak mi stahuje kalhotky po stehnech, na chodidlech
mě zašimrá bavlna a pak zmizí. A Markova sladká ústa se mi tisknou
k pohlaví, k mé touze, k mé kundě, mé vulvě.
Moje vlhkost se smísí s vláhou Markových rtů, rukama mi svírá
nahé kyčle a líbá mě a saje a líže mě dráždivě a rychle jako kmitající
plamen, jako něžné šimrání pírek. Srdce mi buší, celé tělo mě mrazí,
od hlavy k patě mě rozechvívá rozkošná slast jeho dráždění, jak mi
líže a něžně okusuje klitoris. A pak se všechno utopí v záblesku narůžovělého
blesku a z úst se mi řinou slova:
„Och bože Marku, och bože Marku —“
„Carissima. “
Zvedne svou krásnou tvář.
„Marku, prosím, NEPŘESTÁVEJ —“
Kdo to říká, jsem to já? Někdo jiný? Jsem to já, ach ano, já. Opět mi
jazykem laská klitoris, chtivě a vášnivě, a přesto něžně. A pak se pootočí
a olizuje mi třesoucí se hebkou kůži na vnitřní straně stehna, laská
ho ústy, zatímco tichounce sténám, laská mě na levém i pravém stehně,
ve tmě vdechuje moje vzrušení: bezmocné, chvějivé a zbožňující.
A pak mě začne lízat nanovo. Přímo mezi stehny, kde se moje slast
střetla s jeho touhou. Do tmy šeptám Markovo jméno, prsty se mu
probírám v hebkých vlnitých vlasech, v krásných tmavých zcuchaných
vlasech a pak mu nenasytně vtisknu obličej blíž k vlastnímu
rozkroku, k svému vyvrcholení, k blížícímu se vyvrcholení - a ted
vážně vrcholím?
Ochbožejo, ochbožekurvajo. Je to tady: Mark líže a laská a saje můj
pulzující klitoris a já se konečně poddám slasti a propadám se do hlubin
extáze. Blaženě se řítím do míst, odkud se nikdy nedokážu vrátit.
Chvění přechází do třesu a to do bezmocného zmítání, do křečí,
líbezných a krutých, a já si musím vecpat pěst k ústům, abych nevřískala
rozkoší, protože ve mně vybuchla hluboká a drsná a nezastavitelná
slast jako krvavý ohňostroj v soutoku mých stehen, odkud se mi
rozkoš valí hlouběji a hlouběji do těla.
Och, můj ty bože, můj bože všemohoucí, och sladký sladký sladký
bože Ježíši - ten stříbrný vodopád po mně stéká nahoru a dolů, stehny
i uvnitř žil. A pak přijde doznění, bezmocný třes, blažené přívaly chvějivé
extáze na kůži celého těla. Srdce mi přestává mlátit jako kladivo.
„To bylo — bylo to —“ Jen s námahou formuju slova. Mezi vlastními
rozechvělými stehny shlížím k Markovi, k snědé a krásné mužné tváři,
na čelisti porostlé strništěm. „První - první - och, Ježíši - první
orgasmusss - !
Mark se nejspíš usmívá, ale nejsem si jistá, jen ho slyším tiše šeptat,
zatímco mi stehna roztahuje ještě víc.
„Sei un cervo — un cervo bianco.“
Strhává si džíny.
„Alexandro.“
Bezmocně ležím na posteli, zpola rozesmátá blažeností, vlhká
a roztoužená a rozdivočelá; odteď mu dovolím, aby se mnou dělal
všechno. Všechno, co bude chtít. Může mě znásilnit a zpustošit a šikanovat
mě. Ale svolím ke všemu, jen abych ho ucítila v sobe.
A on to ví.
„Alex.“
„Ano?“
„Víš určitě - jsi si jistá - cara mia?“
„Jsem si jistá, Marku, jsem tvá, jsem celá tvá.“
A já si jsem jistá, och, tak jistá, lačním po něm.
V přítmí vidím, jak shazuje boty a rve z nohou ponožky, a nakonec
tu stojí jako válečník, bosý a vysoký, ušlechtilý jako řecký bůh, od
pohledu urozený a hrdina. A když si stáhne džíny a ano - och bože
ano - konečně vidím jeho mohutnou a tvrdou krásnou erekci, připravenou
k útoku. A než si to stačím uvědomit, už klouže hluboko do mé
vlhkosti, vniká do mě, mocný a silný. Téměř brutálně.
„Ach, ššššš - och - mmm.“
Nevýslovný pocit. Zapadáme do sebe až s podivem dokonale, jako
by ho bůh vytvaroval jenom pro mě, jako by mi měl v lůně zůstat
navždy, souložit se mnou do konce života. A stehny mi drtí stehna,
moje silné tělo se poddává jeho větší síle, je to jako zápas nebo ten
nejkouzelnější tanec. Ale žádný tanec to není, je to šoustání, Mark mě
šoustá. Milujeme se spolu. Mocně a něžně. A já ho toužím políbit
a vztáhnu bílé paže, abych ho přitáhla níž, mohla mu líbat ten krásný
a vážný obličej zalitý měsícem, a Mark se skloní a líbáme se, něžně
šermujeme jazyky v rytmu jeho mužství ve mně.
„Moc se mi ve mně líbíš.“
„Moc se mi v tobě líbí.“
Znovu se líbáme a já mu něžně hryžu rty a on mě maličko silněji
kouše do krku a já mu kyčlemi vycházím vstříc a on přiráží a vniká
a znovu vniká a vniká.
„Ne, počkej, chci si té vzít zezadu —“
Zručně mě zvedne jako tanečník nahou balerínu pánovitýma rukama
a obrátí mě na břicho. To všechno zvládne jediným zkušeným
pohybem.
Nevím, jak to dělá - jak to udělal? - ale teď ležím na posteli s obličejem
vtisknutým do polštáře a cítím, jak mi lačně roztahuje stehna,
nesmlouvavě si mě připravuje pro svou touhu, a pak do mě opět vrazí,
ještě tvrději, zkušeně, rytmicky přiráží a přitom mi celou vahou leží
na zádech, hrudníkem se mi tiskne k páteři a je to nádherné.
Vychutnávám tíhu jeho tuhého těla na svém, líbí se mi, jak přiráží,
jak vniká, znovu a ještě a pořád. Och, bože. Och, můj bože. Se steny
pootočím hlavu na polštáři a vzhlédnu k němu. Je vážný a důstojný,
usmívá se, ale čiší z toho hněv.
„Ty moje krásná holčičko.“
„Buď tvrdší, šoustej mě víc, víc!“
Šoustá mě víc, drsněji. Zhluboka oddechuje a bere si mě, úplně do
dna. Vráží do mě, hlouběji a pomaleji, já k němu opět vzhlédnu, a zatímco
se mě zmocňuje, rukou mi vklouzne pod břicho a níž a já si
uvědomím, že hledá klitoris.
Och bože ne, och bože ano. Bezmocná a roztřesená se obličejem
zabořím zpátky do polštáře a vyjeknu, protože Mark objevil klitoris
a prsty ho něžně tře a hladí a tiskne, zatímco penisem mě probodává
zezadu. A nyní extáze stoupá k druhému vrcholu, druhé crescendo,
druhá kadence, úplně nové vyvrcholení, dotek Markových prstů
a současně dotek jeho klouzajícího penisu. A to je prostě nesnesitelné.
„Aááááá...“
Ach, ano.
Ano ano ano.
Druhý orgasmus je pronikavější a krutější, je úplně jiný, ryze živočišný
a izolovaný od všeho, a někde v dálce slyším, jak skutečně řvu
do polštáře, dávím zmatená slova, zakusuju se do bavlny, dusím se
vlastní rozkoší -
„Nikdy, ještě nikdy —“
A zatínám prsty do prostěradla a palce u nohou se mi kroutí a odevzdávám
se, podlehla jsem. A zatímco ve mně narůstá orgasmus a vrcholí
v extatické křeči jako příliv a pak v pulsech opadá, v blednoucím
přízraku svého orgasmu cítím, jak se v Markovi sbírá jeho vlastní
vrchol.
Orgasmus se v něm sbírá jako bouře.
„Udělej se ve mně, Marku, udělej se ve mně.“
O to ho nemusím prosit, nemusím mu to připomínat. Mark mi
skoro drsně vmáčkne obličej do polštáře, prsty mi zatne do šíje, skoro
mě škrtí. A pak se mu tělo rozezmítá, splývá s mým. Mark přestává
být sám sebou, vibruje jako nůž čepelí zabodnutý hluboko do dřeva.
A jak sténá a třese se a drtí zlověstná italská slova, prudce vyšlehnou
i dohasínající jiskry mého vlastního orgasmu.
A konečně dokážu vnímat, slyším Markův povzdech úzkosti a úlevy
- a posléze se zhroutí na mě a pak se svalí k mému boku, útočnost
přetavená do uvolnění, napjaté svaly povolené jako rozvázaný uzel.
A já tichounce fňukám do polštáře. Vlastně pláču, skutečně vzlykám.
Pláču, protože jsem celý život musela čekat právě na tohle, a ona to je
nádhera.
2025 ©