25. KAPITOLA
Mark mě k sobě tiskne a já se dusím vzlyky. Pak mi pozvedne obličej
k sobě a políbí mě, nejdřív na čelo a pak na ústa plná slaných slz.
„Vrátil jsem se na hrad Rhogudi.“
„Ale, Marku —“
„Ta milá Francoise mi prozradila, že jsi odjela do Plati - po té příšerné
cestě a bez doprovodu?“
„Musela jsem.“
„Myslel jsem na nejhoršíPolíbí mě. „Měl jsem strach, že jsi s vozem
spadla dolů ze skal, nebo —“ nepřestává mě líbat, „pokud bys
přece jen dojela do Plati, co by sis počala, vždyť oni by - cokoliv,
mohlo se ti stát cokoliv. Poslal jsem jedno auto po zadní cestě a my
s Giuseppem to nejvyšší rychlostí vzali kolem pobřeží.“
Uchopí mě něžně za bradu a naléhá:
„Co se stalo?“
Postupně se uklidňuju. Hřbetem ruky si otřu uplakaný obličej
a rozmáznu slzy. Giuseppe popojde blíž a podá mi hrst papírových
kapesníčků.
„ Grazie, “ zamumlám.
Otřu si stopy po pláči a Giuseppe přede mnou otevře dveře vozu.
Nasednu a Mark se posadí za volant. Giuseppe si vezme na starost
landrover. Prcháme, míříme na jih k Jónskému moři.
Přiznávám:
„Marku, sešla jsem se s Enzem Pasellim. Pověděl mi o ... řezníkovi.
Co jsi udělal.“
Mark chvíli řídí mlčky. Profil má napjatý a zamyšlený. Neodtrhne
pohled od silnice, když se ptá:
„A?“
Položím mu dlaň na loket.
„Odvez mě odtud, Marku. Kamkoliv. Prostě kamkoliv.“
Podívá se na mě. Něžně, chlácholivě mi stiskne koleno. Potlačím
další příval pláče. Těch emocí je příliš.
Jedeme hustou dopravou po uzounkých kalábrijských cestičkách,
míjíme šeredná městečka. Konečně se vytrhnu ze svého ochromení,
které mi bránilo uvažovat logicky.
„Kam jedeme?“
„Na letiště a odtud do Jižních Tyrol.“
„Do Tyrol..
„Giuseppe se vrátí do Neapole, ale my poletíme do Verony a dál
budeme pokračovat autem. Rád bych tě aspoň načas dostal pryč z jihu
Evropy.“
„Jasně, jo. Tyroly. Tam máš přece dům, zámek.“
Už vím. Jižní Tyroly. Moscato Rosso. Na to snivé víno nikdy nezapomenu.
„Je tam klid a krásně,“ těší mě Mark. Míjíme rozpadlý dům, kterému
chybí půlka fasády. „A taky bezpečno. Je to daleko odtud. A potom,“
obrátí se ke mně, „potom pojedeme do Benátek.“
2025 ©