Christina Lauren – Božský bastard

PĚT
Na stropním větráku nad mou postelí bylo osmdesát tři průduchů, dvacet devět šroubků, pět lopatek a čtyři ţárovky. Kdyţ jsem se překulila na bok, cítila jsem, jak mi jisté svaly v těle posměšně poskytují nepopiratelný důkaz toho, proč nejsem schopná usnout.
„Chci, abyste se dívala. A zítra, aţ se zas začnete kvůli něčemu vztekat, chci, abyste si
vzpomněla, kdo vám to udělal."
Nedělal si legraci.
Aniţ bych si to uvědomila, doputovala má ruka k ňadrům a bezděčně zkroutila bradavku
pod tričkem. Zavřela jsem oči a dotyk vlastní ruky se ve vzpomínkách proměnil v tu jeho. Duchové jeho dlouhýc... číst dál

ČTYŘI číst dál

TŘI
Jak jsem se sakra dostala z těch schodů dolů, aniţ bych se zabila, to je něco mimo mé chápání. Vyběhla jsem odtamtud, jako by mi za patami hořelo, a nechala pana Ryana na schodišti samotného s pusou dokořán, pomuchlanými šaty a vlasy v takovém zmatku, ţe vypadal, jako by ho právě přepadli.
Kolem kavárny na čtrnáctém jsem se jen prohnala, a kdyţ jsem jediným skokem překonala poslední odpočívadlo - coţ nebyl v těch botách zrovna snadný výkon - prudce jsem rozrazila kovové dveře a s těţkým oddechováním se opřela o zeď.
Co se to právě stalo? Fakticky jsem před chvílí souloţila na schodišti ... číst dál

Prokrista. Jsem tak kurevsky nadrţený. číst dál

Můj táta vţdycky říkal, ţe kdyţ se chcete naučit práci, kterou byste rádi dělali, je nejlepší trávit kaţdou vteřinu pozorováním toho, jak se jí věnuje někdo jiný. číst dál