SEDMNÁCT

SEDMNÁCT

Měl jsem zkušenosti s vyjednáváním, protahováním jednání, smlouváním. Tady jsem se ale ocitl ve zcela neznámém postavení, kdy jsem vyloţil všechny karty na stůl. Jenţe v případě Chloe mi to bylo jedno. Ochotně jsem do toho dával všechno.
„Těšíš se, aţ se vrátíš domů? Byla jsi pryč skoro tři týdny."
Pokrčila rameny, bez dlouhých cirátů mi stáhla boxerky a sevřela mi svojí teplou dlaní
ptáka. Bylo to tak povědomé, aţ mě z toho zabolelo touhou na zcela nových místech.
„Mně se tady líbilo, víš."
Otálel jsem nad kaţdým knoflíčkem její blůzky, zlíbal kaţdý centimetr její kůţe, která se
mi vynořila před očima. „Kolik nám zbývá času na hraní, neţ nám to poletí?"
„Třináct hodin," řekla, aniţ by pohlédla na hodiny. Odpověděla aţ překvapivě rychle a z toho, jak působila na dotyk její kůţe, kdyţ jsem jí vklouzl dvěma prsty pod kalhotky, jsem neměl dojem, ţe by se nemohla dočkat, aby co nejdřív vypadla z hotelu.
Lechtal jsem ji prsty na stehnech, dráţdil její ústa jazykem a otíral se jí ptákem o nohu, dokud jsem neucítil, jak se její tělo vzepjalo směrem ke mně. Nohama mi sklouzla kolem pasu a rozprostřela mi dlaně na hrudi, kdyţ jsem natáhl ruku a vsunul ho do ní, odhodlaný přivést ji ještě před východem slunce k tolika orgasmům, kolik jen půjde.
Pro mne neexistovalo na světě nic neţ její hladká kůţe a mělké výdechy jejích stenů na krku. Pohyboval jsem se na ní pořád dál a dál, oněmělý touhou. Úplně jsem se v ní ztrácel. Její boky krouţily v harmonii s mými, posouvala záda, aby se na mne mohla tisknout svými ňadry, a já jí touţil říct: „Nikdy jsem necítil nic tak úţasného, jako je tohle,
co máme spolu. Cítíš to taky tak?"
Jenţe mi scházela slova. Měl jsem jen instinkt a touhu a její chuť na jazyku a vzpomínku na její smích zvonící mi v uších. Chtěl jsem si ten zvuk uchovat a přehrávat si ho pořád znova a znova. Chtěl jsem jí být vším: milencem, sparing partnerem a přítelem. V posteli bych mohl být tím vším dohromady.
„Nevím, jak to udělat," řekla v překvapivém okamţiku - na pokraji orgasmu, kdy mě svírala tak pevně, aţ jsem si myslel, ţe mi nejspíš zůstanou modřiny. Věděl jsem, co těmi slovy myslí, protoţe to bolelo, být tak plný touhy, a nemít sakra ani ponětí, jak tohle skončí. Touţil jsem po ní tak, aţ jsem měl pocit, ţe kaţdou vteřinou dosahuju ukojení a současně hladovím - a můj mozek neměl tušení, co s tím. Takţe namísto abych jí odpověděl nebo jí řekl, co bychom měli podle mého názoru podniknout, políbil jsem ji na krk, poloţil prsty na měkkou kůţi jejího boku a řekl: „Ani já ne, ale ještě nejsem
připravený toho nechat."
„Je to tak skvělý pocit" Tohle mi zašeptala s ústy přitištěnými na krk a já zasténal v tiché agónii, naprosto neschopný zformulovat jediné smysluplné slovo odpovědi.
Bál jsem se, ţe začnu skučet. Políbil jsem ji.
Zatlačil jsem ji hlouběji do matrace.
Trvalo to věčnost, tahle tříštivá extáze. Její tělo se zvedalo, aby mi vyšlo vstříc, a její
ústa byla vlhká a hladová, kousající a sladká.
Probudilo mne, kdyţ mi kdosi vytrhl polštář zpod hlavy. Chloe mumlala nějaké nesmysly
o špenátu a párcích v rohlíku.
Tahle ţenská nejenţe mluví ze spaní, ale ještě je navíc nepokojný zloděj polštářů.
Přejel jsem jí lačnou rukou po zadku a pak se otočil, abych se podíval na hodiny. Bylo
teprve něco málo po páté ráno, ale věděl jsem, ţe sebou musíme hnout zavčasu, pokud máme stihnout let v osm hodin. Kromě toho, ţe se mi příčilo opustit to naše sladké doupě hříchu, jsem si taky uvědomoval, ţe jsem tady nic neudělal, a začínal na mne doléhat stále silnější pocit viny, ţe jsem v podstatě totálně zasklil práci. Posledních deset let pro mne představovala kariéra celý můj ţivot, a i kdyţ jsem se zásluhou toho zničujícího účinku, který měla Chloe na mou duševní rovnováhu, trochu uvolnil, potřeboval jsem získat svoje nasazení zpátky. Bylo načase vrátit se domů, nazout si šéfovské boty a začít čelit realitě.
Dovnitř pronikalo časné ranní slunce a zalévalo její bledou pleť šedomodrým světlem. Leţela stočená na boku, tváří ke mně, tmavé vlasy rozhozené v divoké změti za hlavou. Většinu obličeje měla zabořenou do polštáře.
Dokázal jsem pochopit, proč váhá s rozhodnutím, jak se bude náš vztah vyvíjet po návratu do reality. Ta sandiegská bublina byla něco úţasného taky proto, ţe postrádala všechno, co by náš vztah mohlo nějak komplikovat: její práci pro Ryan Media, moji roli v rodinném podniku, její stipendium, naše nezávislé prudké povahy. Zatímco já jsem nutkavě potřeboval tuhle věc mezi námi definovat, abych věděl, co očekávat, a mohl do toho skočit po hlavě, její přístup - daleko váhavější - byl nejspíš ten správný.
Kdyţ jsme včera v noci odkopali přikrývky na zem, uţ jsme se je neobtěţovali zase vytáhnout na postel, takţe se mi naskýtala příleţitost pokochat se pohledem na její tělo. Rozhodně bych si dokázal zvyknout probouzet se ve své posteli vedle téhle ţeny.
Jenţe jsme před sebou bohuţel neměli volné dopoledne. Pokusil jsem se ji probudit, napřed rukou na jejím rameni, pak polibkem na krk a nakonec citelným štípancem do zadku.
Natáhla se a tvrdě mě plácla přes ruku, ještě neţ jsem ji stihl odtáhnout. A to jsem si
ani nebyl jistý, jestli je vůbec vzhůru. „Pitomče."
„Měli bychom vstát a začít se chystat. Za hodinu a něco musíme být na letišti."
Chloe se překulila a zadívala se mi do obličeje, tvář celou zmačkanou od polštáře a oči
rozostřené. Uţ se neobtěţovala zahalit si tělo jako to první ráno, ale taky nebyla samý úsměv. „Fajn," řekla. Posadila se, napila se trochu vody, políbila mě na rameno a vylezla z postele.
Pozoroval jsem její nahé tělo, kdyţ procházela do koupelny, ale ona se na mě nepodívala ani jednou. Ne ţe bych zrovna nutně potřeboval ranní rychlovku, ale nevadilo by mi menší pomazlení nebo postelové něţnosti.
Moţná jsem ji přece jen neměl štípnout do zadku.
Pořád se nevracela, a tak kdyţ jsem si posbíral věci, zaklepal jsem na dveře koupelny.
„Jdu se vedle osprchovat a sbalit."
Na pár vteřin zůstala zticha. „Fajn."
„Mohl bych od tebe slyšet i něco jiného neţ ‚fajn'?"
Zpoza dveří se přikradl její tichý smích. „Tuším, ţe před chvílí jsem řekla ‚pitomče'." Usmál jsem se.
Jenţe kdyţ jsem sahal po klice, ţe půjdu, otevřela dveře koupelny a vkročila mi přímo
do náruče. Pevně se ke mně přimkla a přitiskla mi obličej na krk. Pořád byla nahá, a kdyţ zvedla hlavu, její oči byly zarudlé, jako by plakala.
„Promiň," řekla, políbila mě na bradu a pak si mě přitáhla k delšímu, francouzskému
polibku. „Jenom jsem trochu nervózní před letem."
Obrátila se a zašla zpátky do koupelny, dřív neţ jsem jí stihl do těch očí pohlédnout a vyčíst z nich, zda mi říká pravdu.
Pokoj vedle se mi zdál aţ přízračně sterilní i na špičkový hotelový řetězec. Sbalený jsem
byl vmţiku a stejně tak rychle i osprchovaný a oblečený. Něco mi ale bránilo, abych se vrátil do Chloeina pokoje tak brzy. Připadalo mi, jako by potřebovala trochu času o samotě, aby mohla vybojovat jakousi mlčenlivou bitvu, kterou tam vedla sama se sebou. Poznal jsem, ţe je citově rozpolcená, ale pro co se nakonec rozhodne? Bude to chtít se mnou zkusit? Nebo usoudí, ţe balancovat mezi prací a naším vztahem je
nemoţné?
Kdyţ netrpělivost zvítězila nad galantností, vyvlekl jsem svoje zavazadla na chodbu a zaklepal na její dveře.
Otevřela je, oblečená jako sexy zlobivá podnikatelka z plakátu, a mně trvalo odhadem osm let, neţ jsem dokázal přejet pohledem od jejích nohou nahoru k ňadrům a nakonec k obličeji.
„Ahoj, krásko."
Věnovala mi nejistý úsměv. „Ahoj."
„Připravena?" zeptal jsem se a chystal se protáhnout kolem ní, abych jí vzal tašku.
Rukávem saka jsem se otřel o její nahou paţi, a neţ jsem úplně pochopil, co se vlastně děje, měla moji kravatu omotanou kolem ruky, přimáčkla mě zády ke zdi a tiskla svá ústa na moje.
Zkoprněl jsem překvapením. „Hej, přibrzdi trochu," zamumlal jsem jí do rtů.
Jednu ruku mi rozprostřela po hrudi a začala mi uvolňovat kravatu. Kdyţ ucítila, jak můj
pták pod dotykem jejího těla tvrdne, vyrazil jí z hrdla sten. Hbitými prsty mi strhla kravatu a hodila ji na podlahu k mým nohám, jenţe pak jsem si vzpomněl, ţe musíme stihnout l e t.
„Chloe," pokusil jsem se vymanit jejím polibkům. „Miláčku, na tohle nemáme čas."
„Mně je to jedno." Její zuby a rty byly všude, líbala mě po celém krku, zatímco ze mě
lačnýma rukama strhávala pásek a tiskla svou dlaň na mého ptáka.
Potichoučku jsem zaklel, naprosto neschopný odolat tomu, jak mě skrz kalhoty svírala,
jak mi panovačně kroutila a tahala šaty. „Do prdele, Chloe, ty jsi zatracená divoška."
Prudce jsem ji otočil, přitiskl zády ke zdi, vrazil jí ruku pod blůzku a drsně stáhl košíček podprsenky. Ta její nenasytnost byla nakaţlivá, a moje prsty si poţivačně vychutnávaly oblázky jejích bradavek a pevnou oblinu jejího ňadra, které se mi tisklo do dlaně. Sjel jsem rukou dolů, vykasal jí sukni nad boky a stáhl kalhotky. Odkopla je stranou a já ji
nadzdvihl z podlahy.
Potřeboval jsem do ní proniknout, teď hned.
„Řekni, ţe mě chceš," pobídla mne, a ta slova nebyla o moc víc neţ vzdechy, pouhý
vzduch. Chvěla se a oči měla pevně zavřené.
„Nemáš tušení jak. Chci všechno, co mi dáš."
„Řekni, ţe to zvládneme." Stáhla mi kalhoty a boxerky pod kolena, obtočila mi nohy
kolem pasu a zaryla se mi podpatkem do zadku. Můj pták se otřel o její štěrbinku a vklouzl kousíček dovnitř. Zakryl jsem jí ústa, kdyţ vydala tichý naříkavý zvuk. Skoro sten.
Skoro vzlyk.
Odtáhl jsem se a pozorně zkoumal její obličej. Po tvářích jí stékaly slzy.
„Chloe?"
„Nepřestávej," řekla zajíkavě, sklonila se a přisála se mi ke krku. Schovávala se. Jednou
rukou se pokusila proniknout mezi nás a dosáhnout na moje péro. Byl to jakýsi podivný výraz zoufalství. Znali jsme bouřlivé šukání a znali jsme utajované rychlovky, ale tohle bylo něco docela jiného.
„Přestaň." Přitiskl jsem se blíţ, aţ jsem ji prakticky přišpendlil ke zdi. „Co to děláš,
miláčku?"
Konečně otevřela oči a zaostřila pohled na můj límeček. Pomalu vytáhla z dírky jeden
knoflíček a pak další. „Jenom tě potřebuju ještě jednou cítit v sobě."
„Co má znamenat to tvoje ‚ještě jednou'?" Nepodívala se na mě, nic neřekla.
„Chloe, aţ vyjdeme z tohohle pokoje, můţeme všechno nechat tady. Nebo si můţeme
všechno, co máme, vzít s sebou. Já věřím, ţe se nám to podaří nějak vyřešit ale co ty?"
Kdyţ přikývla, měla ret sevřený mezi zuby tak pevně, aţ jí růţová dáseň zbělela. Jakmile
ho uvolnila, rozzářil se dekadentní, provokativní rudou. „Chci to."
„Uţ jsem ti to říkal, já chci víc neţ tohle. Chci být s tebou. Chci být tvůj milenec." Zaklel
jsem a zajel si rukama do vlasů. „Já se do tebe zamiloval, Chloe."
Smíchy se prohnula a celým tělem se jí rozlila úleva. Kdyţ se narovnala, znovu si mě
přitáhla k sobě a přitiskla mi rty na tvář. „Mluvíš váţně?"
„Naprosto váţně. Chci být jediný chlap, který tě píchá opřenou o okno, a taky první, kdo tě ráno uvidí - jak tam leţíš na polštáři, cos mi ukradla. Taky bych rád byl tím, kdo tobě přinese nanuky, aţ si ty dáš někde špatné suši. Zbývá uţ jen pár měsíců, kdy to pro nás
ještě můţe být trochu komplikované."
Kdyţ jsem tiskl ústa na její rty a svíral v rukách její tvář, měl jsem najednou pocit, ţe konečně začíná chápat. „Slib mi, ţe mě vezmeš do postele, aţ se vrátíme," řekla.
„Slibuju."
„Do svojí postele."
„To si kurva piš, ţe do mojí postele. Moje postel je obrovská, s pelestí, ke které tě můţu
připoutat a naplácat ti, ty hlupáčku, ţe se chováš tak směšně."
A v tom okamţiku jsme byli naprosto dokonalí.
V chodbě, kdyţ jsem ji ještě naposledy políbil do dlaně, jsem pustil její ruku a vyrazili
jsme do vestibulu.