SEDM

SEDM

Větší část soboty jsem strávil tím, ţe jsem si zaběhl k jezeru. Pokoušel jsem se dostat trochu vzduchu do plic, získat odstup, trochu si pročistit hlavu. I tak mi hodinová jízda k domu mých rodičů skýtala spoustu času vracet se k té změti frustrujících myšlenek v mé hlavě: slečna Millsová, jak ji nenávidím, jak moc po ní touţím, ty květiny, co poslal Joel. Zapřel jsem se hlouběji do sedadla a snaţil se nechat ukonejšit uklidňujícím zvukem motoru mého vozu. Nezabralo to.
Takţe takhle vypadají fakta: cítil jsem vůči ní majetnický nárok. Ne v romantickém slova smyslu, ale spíš ve smyslu „vzít ji kyjem přes hlavu, odtáhnout za vlasy do jeskyně a ošukat". Jako by byla moje hračka a já ji schovával před ostatními kluky na pískovišti, aby si s ní nemohli hrát. Bylo to moc ujeté? Pokud bych to snad před ní někdy přiznal, ufikla by mi koule a nacpala mi je do chřtánu.
Teď vyvstávala otázka co dál. Joel měl očividně zájem. Jak by taky ne? Měl jenom informace z druhé ruky, od mé rodiny, která ji bezezbytku zboţňovala, a určitě mu ukázali přinejmenším jednu fotografii. Kdyby to bylo všechno, co jsem o ní věděl, měl bych zájem taky. Rozhodně ale nebylo moţné, aby ji dál povaţoval za přitaţlivou, pokud by si s ní třeba jen jedinkrát osobně popovídal.
Ledaţe by ji chtěl jenom opíchat
Skřípění kůţe na volantu, která se napínala pod stiskem mých prstů, mi napovědělo, ţe
na tohle bych radši myslet neměl.
Určitě by přece nesouhlasil, ţe se s ní sejde v domě mých rodičů, pokud by mu nešlo o nic jiného neţ o sex, ne? Chvíli jsem nad tím uvaţoval. Moţná ji opravdu touţil lépe poznat. Sakra, i já musel přiznat, ţe mě trochu okouzlila, neţ jsme si promluvili z očí do očí. Pochopitelně netrvalo dlouho, neţ jsem zjistil, ţe je to snad ten nejprotivnější člověk, s jakým jsem se kdy setkal. Naneštěstí pro mě jsem s ní ale taky zaţíval ten nejlepší sex ve s vé m ţ i vo t ě .
Do prdele, nejspíš by bylo lepší, kdyby se on tak daleko nikdy nedostal. Nebyl jsem si jistý, kde tady v okolí schovat mrtvolu.
Pořád se mi vybavoval ten první okamţik, kdy jsem ji spatřil. Moji rodiče mě jednou na
Vánoce, to jsem ţil ještě v cizině, přijeli navštívit a mezi dárky jsem našel i digitální fotorámeček. Kdyţ jsme si s mámou procházeli snímky, zastavil jsem se u fotografie, na které stáli mí rodiče ve společnosti krásné hnědovlasé dívky.
„Kdo je to tam s tebou a tátou?" zeptal jsem se. Máma mi vysvětlila, ţe se jmenuje Chloe Millsová, ţe pracuje jako asistentka mého táty a ţe je ve všech ohledech úţasná. Na té fotce jí mohlo být jen kolem dvacítky, ale její nevyumělkovaná krása působila podmanivě.
V průběhu následujících let na mě její tvář často vyskakovala z fotek, které mi máma
posílala; firemní oslavy, vánoční večírky, dokonce i party u nás doma. Její jméno se občas
mezi řečí vynořilo, kdyţ mi příbuzní vyprávěli o tom, co se děje v práci nebo doma.
Takţe kdyţ padlo rozhodnutí, ţe se vrátím domů a převezmu funkci šéfa operačního oddělení, vysvětlil mi otec, ţe Chloe si dělá MBA na Severozápadní a její stipendium vyţaduje, aby získala praktické zkušenosti, a ţe by pro ni bylo výbornou příleţitostí, pokud by mi mohla být následující rok k ruce. Moje rodina ji zboţňovala a důvěřovala jí a skutečnost, ţe můj otec a bratr v nejmenším nepochybovali, ţe je schopná tu práci zvládnout, mluvila sama za sebe. Okamţitě jsem souhlasil. Trochu jsem se bál, aby můj obdiv k jejím fyzickým přednostem nebyl na překáţku mé schopnosti jí šéfovat, ale rychle jsem se uklidnil vědomím, ţe tenhle svět je plný krásných ţen, a pro mne nebude ţádný problém tyhle dvě věci oddělit.
Boţe, jaký jsem to byl hlupák.
Teď uţ ovšem zřetelně vidím všechny chyby, kterých jsem se za posledních pár měsíců
dopustil, teď uţ vím, ţe od toho prvního dne to všechno vedlo právě k tomuhle.
Jako by situace nebyla uţ tak dost zlá, začalo to navíc vypadat, ţe v poslední době nejsem schopný si s nikým začít, aniţ bych myslel na ni. Jen při vzpomínce na to, jak jsem to zkoušel naposledy, jsem se celý zkroutil.
Stalo se to pár dní před tím Okenním incidentem - jak jsem tomu teď říkal - kdy jsem se měl zúčastnit nějaké charitativní akce. Kdyţ jsem vešel do kanceláře, celý ohromený jsem tam našel slečnu Millsovou v neuvěřitelně rajcovních modrých šatičkách, které jsem na ní nikdy dřív neviděl. Sotva jsem ji spatřil, zachtělo se mi ji hodit na stůl a ošukat ji do bezvědomí.
Celý večer, který jsem trávil s jakousi nádhernou blondýnou, co jsem tam sbalil, jsem se pak nedokázal soustředit. Bylo mi jasné, ţe uţ se blíţím ke konci provazu a nakonec se prostě budu muset chytit. Kdybych tak jen tušil, jak brzo to přijde.
Pokusil jsem se sám sobě dokázat, ţe se mi slečna Millsová nedostala pod kůţi, a šel jsem k té blondýně domů. Vklopýtali jsme do jejího bytu, líbali se a rychle se svlékali, ale celé mi to připadalo tak nějak prázdné. Nešlo o to, ţe by nebyla dost sexy a zajímavá, ale kdyţ jsem ji poloţil na postel, byly to tmavé vlasy, které jsem si v duchu představoval rozprostřené po polštáři. Kdyţ jsem líbal její ňadra, byla to měkká a plná - ne tahle silikonová - kterých jsem se chtěl dotýkat. A i kdyţ jsem si natáhl kondom a pronikl do ní, věděl jsem, ţe je to jen tělo bez tváře, které vyuţívám pro vlastní sobecké potřeby.
Snaţil jsem se dostat Chloe z hlavy, ale nedokázal jsem zapudit tu zapovězenou představu, jaké by to bylo mít ji pod sebou. Teprve v tu chvíli jsem se pořádně udělal, rychle se svalil ze své partnerky a okamţitě k sobě pocítil nenávist. Teď jsem byl tou vzpomínkou ještě znechucenější, neţ kdyţ k tomu tehdy došlo, protoţe jsem jí dovolil proniknout do svých myšlenek a pevně se tam usadit.
Kdybych to tak jen dokázal vydrţet ještě dnešní večer, všechno by pak bylo snazší.
Zaparkoval jsem auto a začal si v duchu prozpěvovat. Tohle zvládneš. Tohle zvládneš.
„Mami?" zavolal jsem a nakukoval postupně do všech místností, kolem nichţ jsem procházel.
„Tady, Bennette," zaslechl jsem její odpověď z verandy za domem.
Otevřel jsem francouzské dveře a maminka, která právě prováděla poslední úpravy na
venkovním stole, mě přivítala úsměvem.
Sklonil jsem se k ní, aby mě mohla políbit. „Pročpak dneska jíme venku?"
„Je tak nádherný večer a mě napadlo, ţe to tady všem bude příjemnější, neţ sedět v té
nudné jídelně. Nemyslíš, ţe by to někomu vadilo, ţe ne?"
„Jistě ţe ne," řekl jsem. „Je tady krásně. Neboj se."
A bylo tam opravdu krásně. Nad verandou se klenula mohutná bílá pergola, jejíţ trámy
halila hustá zeleň. Ve středu stál velký obdélníkový stůl pro osm osob, který pokrýval jemný ubrus v barvě slonoviny a matčin oblíbený porcelán. Celou délku stolu lemovaly svíčky a malé stříbrné vázičky přetékající modrými kvítky a nad hlavou nám plápolaly mnohoramenné svícny z tepaného kovu.
„Uvědomuješ si ale, ţe ani já nedokáţu Sofii zabránit, aby tohle všechno strhla ze stolu, ţe jo?" Strčil jsem si do pusy bobuli hroznového vína.
„Aha, ta je dneska večer u Mininých rodičů. A to je jedině dobře," dodala. „Kdyby byla
Sofie tady, všechna pozornost by patřila jenom jí."
Do hajzlu. Kdyby tady byla Sofie, která by na mě dělala přes stůl ksichtíky, měl bych aspoň něco, co by mi umoţňovalo nemyslet pořád na Joela.
„Dneska večer stojí na prvním místě Chloe. A já upřímně doufám, ţe si budou s Joelem skvěle rozumět." Dál pobíhala vesele po verandě, rozsvěcela svíčky a dělala ještě poslední úpravy, aniţ by měla sebemenší tušení o mých mukách.
Připadal jsem si naprosto rozhozený. Zrovna jsem uvaţoval, ţe prásknu do bot, kdyţ jsem uslyšel Henryho - výjimečně dorazil včas. „Kde jste všichni?" vykřikl a jeho hluboký hlas se ozvěnou rozléhal prázdným domem. Otevřel jsem mámě dveře, oba jsme vešli dovnitř a mého bratra našli v kuchyni.
„Tááák, Bene," spustil a opřel své vytáhlé tělo o linku. „Těšíš se na večer?"
Počkal jsem, dokud máma z kuchyně zase neodejde, a pak jsem na něj upřel skeptický
pohled. „Rozhodně," odpověděl jsem a snaţil se, aby to znělo nezaujatě. „Myslím, ţe
máma připravila citronové řezy. Moje oblíbené."
„Ty jsi takový lhář. Já se těším, aţ uvidím Cignoliho, jak to přede všema zkouší na Chloe. Mohl by z toho být docela zábavný večer, nemyslíš?" Zrovna se chystal vytáhnout krajíc chleba z jednoho velkého nakrájeného bochníku na lince, kdyţ vešla dovnitř Mina a plácla ho po ruce.
„To chceš, aby tvoje máma dostala záchvat, ţe jí kazíš večeři, kterou tak dlouho plánovala? Dneska večer se chovej slušně, Henry. Ţádné jízlivosti ani ţertování s Chloe. Víš, ţe je z toho všeho nejspíš uţ tak dost nervózní. Bůh ví, ţe musí snášet dost blbých pindů tady od tohohle," ukázala bradou na mě.
„O čem to mluvíš?" zavrčel jsem. Tenhle bezmezně oddaný fanklub Chloe Millsové kolem
uţ mě začínal unavovat. „Já jí nic neprovedl."
„Bennette." Ve dveřích se objevil můj otec a pokynul mi, abych šel za ním. Následoval jsem ho z kuchyně do jeho pracovny. „Buď té lásky a dnes večer se snaţ pokud moţno ovládat. Uvědomuju si, ţe ty a Chloe spolu nevycházíte, ale tohle je náš dům, ne tvoje
kancelář, a já očekávám, ţe se k ní budeš chovat s úctou."
Pevně jsem sevřel čelist a souhlasně přikývl, přičemţ jsem si v duchu vybavoval všechny ty incidenty z posledních pár týdnů, kdy jsem se k ní rozhodně s úctou nechoval.
Kdyţ jsem si odskočil na toaletu v přízemí, dorazil Joel, který se vytasil s lahví vína
a bohatou paletou nadšených pozdravů: „Vypadáte fantasticky!" pro mámu a „Jak se má maličké?" pro Minu a kombinací pevného potřesení ruky a muţného objetí pro Henryho a tátu.
Loudal jsem se chodbou a v duchu se připravoval na nadcházející večer.
V dětství a na škole jsme byli s Joelem dobří kamarádi, ale od svého návratu jsem se
s ním vlastně neviděl. Moc se nezměnil. Byl o něco menší neţ já, měl štíhlou postavu,
uhlově černé vlasy a modré oči. Některé ţeny by ho nejspíš povaţovaly za přitaţlivého.
„Bennette!" Potřesení ruky, muţné objetí. „Boţe, člověče. Jak uţ je to dlouho?"
„Pořádně dlouho, Joeli. Tuším jsme se naposledy viděli těsně po škole," odpověděl jsem
a pevně mu potřásl rukou. „Jak se máš?"
„Skvěle. Všechno jde přímo skvěle. A co ty? Viděl jsem tvoje fotky v časopisech, takţe se ti nejspíš daří přímo báječně." Přátelsky mě poklepal po rameni.
Takový blbec.
Zlehka jsem přikývl a vymáčkl ze sebe úsměv na oplátku. Protoţe jsem usoudil, ţe
potřebuju ještě pár minut přemýšlet, omluvil jsem se a zamířil po schodech nahoru do svého starého pokoje.
Sotva jsem prošel dveřmi, hned jsem se cítil klidněji. Pokoj se od mých osmnácti skoro nezměnil. I kdyţ jsem pobýval v zahraničí, udrţovali ho moji rodiče v zásadě stejný, jako vypadal toho dne, kdy jsem odešel na vysokou. Posadil jsem se na svoji starou postel a přemýšlel, jak bych se cítil, kdyby se slečna Millsová opravdu dala dohromady s Joelem. Byl to váţně hezký chlap, a i kdyţ jsem si to jen nerad přiznával, rozhodně existovala jistá šance, ţe si padnou do oka. Jenţe z pomyšlení na to, ţe se jí bude dotýkat jiný muţ, se mi svíral kaţdý sval v těle. Vrátil jsem se ve vzpomínkách zpátky k tomu okamţiku v autě, kdy jsem jí řekl, ţe s tím nedokáţu přestat. A ani teď jsem i přes všechno to své předstírané siláctví nevěděl, jestli to dokáţu.
Kdyţ jsem uslyšel z přízemí další várku pozdravů a Joelův hlas, usoudil jsem, ţe je načase se vzmuţit a sníst, co jsem si nadrobil.
Spatřil jsem ji, sotva jsem překonal poslední odpočívadlo. Stála ke mně zády a mně jako by najednou někdo vyrazil z plic všechen vzduch.
Byla oblečená v bílém.
Proč to musela být zrovna bílá?
Navlékla si takové ty dívčí letní šatičky, které končily těsně nad koleny a odhalovaly její
dlouhé nohy. Svrchní díl byl vyrobený ze stejného materiálu a na ramenou svázaný drobnými šňůrkami. Nedokázal jsem myslet na nic jiného, neţ jak moc rád bych jí ty
šňůrky rozvázal a sledoval, jak se jí to celé sveze k pasu. Nebo třeba spadne na podlahu.
Naše oči se přes celou halu setkaly a v její tváři se objevil takový upřímný, šťastný
úsměv, ţe jsem mu na vteřinku uvěřil i já. „Zdravím, pane Ryane."
Pobaveně jsem zkřivil rty, kdyţ jsem viděl, jak se snaţí hrát svou úlohu před mojí rodinou. „Slečno Millsová," odpověděl jsem a pokývl jí. Ani na moment jsme ze sebe nespustili oči, i kdyţ moje máma začala všechny svolávat na verandu na drink před jídlem.
Kdyţ procházela kolem, otočil jsem hlavu a pronesl tak tiše, aby to mohla slyšet jen
ona. „Nakoupila jste včera dobře?"
Pohlédla mi do očí, ve tváři stále stejný andělský úsměv. „To byste rád věděl." Otřela se o mě a já ucítil, jak mi celé tělo tuhne. „A mimochodem, na trh přišla nová řada podvazkových pásů," zašeptala, neţ vyrazila za ostatními ven.
Zůstal jsem tam se spadlou čelistí, zatímco v myšlenkách se mi bleskově vrátily ty naše hrátky v převlékací kabince La Perly.
Kus přede mnou se Joel naklonil aţ těsně k ní. „Pevně doufám, ţe vám nevadily ty květiny, co jsem včera poslal do kanceláře. Nejspíš jsem to přece jen trochu přehnal, ale hrozně jsem se těšil, aţ se s vámi seznámím." Pocítil jsem, jak se mi v ţaludku stahuje uzel, kdyţ mě Joelova slova prudce probrala z toho necudného zasnění.
Obrátila se a podívala na mě. „Květiny? Doručili mi květiny?"
Pokrčil jsem rameny a zavrtěl hlavou. „Odcházel jsem brzy, vzpomínáte?" Protáhl jsem
se kolem ní a vyšel ven, abych si připravil gimlet Belvedere.
Večer se hrozně vlekl a já se nedokázal ubránit, abych ji pořád poočku nesledoval. Kdyţ konečně začala večeře, bylo jasné, ţe se to mezi ní a Joelem vyvíjí vcelku hladce. Dokonce s ním flirtovala.
„Takţe, Chloe, pan a paní Ryanovi mi říkali, ţe jste ze Severní Dakoty?" Joelův hlas přerušil další mou fantazii - tentokrát o tom, jak moje pěst naráţí do jeho čelisti. Kdyţ jsem zvedl hlavu, viděl jsem ho, jak se na ni přátelsky usmívá.
„Přesně tak. Můj táta pracuje jako zubař v Bismarcku. Nikdy jsem nebyla zrovna velkoměstská holka. Dokonce i Fargo mi připadalo obrovské." Ze rtů mi uniklo drobné
uchichtnutí a ona po mně střelila očima. „Bavíte se, pane Ryane?"
Ušklíbl jsem se a usrkl z drinku, přičemţ jsem ji sledoval přes okraj skleničky. „Omlouvám se, slečno Millsová. Jenom mi přišlo fascinující, ţe nemáte ráda velká města, a přesto jste si vybrala pro studium a všecko ostatní třetí největší město ve Spojených
státech."
Z výrazu v jejích očích jsem poznal, ţe za jiných okolností uţ bych byl buďto nahý a měl ji na sobě, nebo leţel na koberci v kaluţi své vlastní krve.
„Vlastně je to tak, pane Ryane," začala a do tváře se jí vrátil úsměv, „ţe můj otec se znovu oţenil, a protoţe máma se narodila tady, na nějakou dobu jsem se za ní sem přestěhovala, neţ zemřela." Chvíli na mě hleděla a já si musel přiznat, ţe mi v hrudi zaškubal náznak špatného svědomí. Ten ale rychle zmizel, kdyţ se obrátila zpátky k Joelovi a skousla si ret s natolik nevinným výrazem, ţe jedině ona přitom mohla vypadat tak zatraceně sexy.
Přestaň s ním flirtovat.
Celou dobu, co si spolu ti dva povídali, jsem svíral pěsti. Po několika minutách jsem ale
ztuhl. Je tohle moţné? Rychle jsem schoval úšklebek v koktejlu. Ano, tohle byla bez nejmenších pochybností její noha, která se mi kradla vzhůru po nohavici kalhot. Ta zatracená potměšilá koketa, osahává mě, zatímco si povídá s chlapem, o kterém jsme oba věděli, ţe by ji nikdy nedokázal uspokojit. Sledoval jsem, jak se její rty sevřely kolem vidličky, a pták mi ztvrdl, kdyţ si je pomalu olízla, aby odstranila stopy marinády, které tam zanechal kousek ryby.
„Páni, horních pět procent ročníku na Severozápadní. Hezké!" řekl Joel a pak se podíval
po mně. „Vsadím se, ţe jsi rád, ţe pod tebou pracuje někdo tak úţasný, co?"
Chloe se maličko zakuckala a zvedla z klína ubrousek, aby si jím zakryla ústa. Usmál jsem se, zatímco jsem rychle zajel pohledem k ní a pak k Joelovi. „Ano, je to naprosto
úţasné, mít slečnu Millsovou pod sebou. Dokonale zvládne kaţdý úkol."
„Ach, Bennette. To je od tebe tak milé," rozplývala se moje matka a já si všiml, ţe slečně Millsové maličko rudne obličej. Úsměv se mi ale z tváře vytratil, kdyţ jsem ucítil její chodidlo v rozkroku. A pak je stejně tak jemně přitiskla na moji erekci. Kurva drát. Teď jsem se pro změnu zakuckal zase já a pokusil se to zakrýt gimletem.
„Není vám nic, pane Ryane?" zeptala se s předstíraným zájmem a já zavrtěl hlavou, zatímco mé oči po ní metaly blesky. Pokrčila rameny a pak se obrátila zpátky k Joelovi.
„Takţe co vy? Jste z Chicaga?"
Dál se o mě jemně otírala špičkou boty a já měl co dělat, abych udrţel rychlost nádechů pod kontrolou a neutrální výraz ve tváři. Zatímco jí Joel vykládal o svém dětství a jak s námi chodil do školy, aţ nakonec dospěl ke své úspěšné kariéře v oboru účetnictví, pozoroval jsem její výraz, který pozvolna přecházel od počátečního předstíraného zájmu k upřímnému zaujetí.
Tak to sakra ne.
Sklouzl jsem levou rukou pod ubrus, nahmatal její kotník a sledoval, jak při tom dotyku
mírně nadskočila. Začal jsem zvolna krouţit konečky prstů po kůţi, přejíţděl palcem po oblouku jejího chodidla. Cítil jsem, jak ve mně narůstá sebevědomí, kdyţ musela Joela poţádat, aby něco zopakoval.
Jenţe pak se zmínil, ţe by se s ní někdy během týdne rád sešel na oběd. Pevně jsem sevřel v ruce její noţku a přitiskl si ji na ptáka.
Usmála se.
„Můţeš ji přece postrádat během obědové pauzy, ne, Bennette?" zeptal se Joel
s veselým úsměvem, ruku poloţenou na opěradle její ţidle. Stálo mě to veškeré přemáhání, abych se nenatáhl přes stůl a neoderval mu tu ruku od těla.
„No, kdyţ uţ je řeč o pozvání na oběd," vmísila se do hovoru Mina a poklepala mi dlaní na ruku. „Pamatuješ se na moji kamarádku Megan? Setkali jste se u nás minulý měsíc. Asi pětadvacet, moje výška, blond vlasy, modré oči. Kaţdopádně, poprosila mě o tvoje číslo.
Máš zájem?"
Kdyţ jsem ucítil, jak se jí šlachy na noze napjaly, vrhl jsem na ni znova rychlý pohled a všiml si, ţe pomalu polkla, zatímco čekala na moji odpověď. „Jasně. Víš, ţe dávám
přednost blondýnkám. Mohla by to být příjemná změna scenérie."
Měl jsem co dělat, abych nezařval, kdyţ zatlačila na podpatek a přišpendlila mi koule na ţidli. Chvíli je tak drţela a pak zvedla z klína ubrousek a decentně si otřela ústa.
„Omluvte mě, budu muset na dámy."
Sotva zmizela v domě, celá rodina se ke mně nasupeně obrátila. „Bennette," sykl táta. „Myslel jsem, ţe tohle jsme spolu probrali."
Popadl jsem sklenici a zvedl ji ke rtům. „Nevím, co tím myslíš." „Myslím, ţe by ses měl omluvit, Bennette," připojila se máma. „Za co?" zeptal jsem se a trochu zprudka sklenici zase odloţil.
„Bene!" pronesl otec ostrým tónem, který neponechával ţádný prostor pro argumentaci.
Mrsknul jsem ubrouskem na talíř a odstrčil ţidli od stolu. Vřítil jsem se do domu
a prohledal toalety v přízemí a prvním patře, neţ jsem nakonec vyběhl do druhého poschodí, kde byly dveře koupelny zavřené.
Zůstal jsem stát před nimi s rukou poloţenou na kouli kliky a v duchu diskutoval sám se sebou. Pokud vejdu dovnitř, co se stane? Existovala jen jediná věc, o kterou jsem měl zájem, a omluva to teda rozhodně nebyla. Napadlo mě zaklepat, ale věděl jsem najisto, ţe by mě nepozvala dál. Pozorně jsem nastraţil uši a čekal na nějaký zvuk nebo známku pohybu zevnitř. Nic. Nakonec jsem otočil klikou a ke svému překvapení zjistil, ţe není zamčeno.
V téhle koupelně jsem byl od doby, kdy ji moje máma nechala předělat, jen párkrát. Byla to krásná, moderně zařízená místnost s na zakázku vyrobeným mramorovým pultem a širokým zrcadlem, které pokrývalo celou jednu zeď. Nad toaletním stolkem se nacházelo malé okno s výhledem na verandu a okolní pozemek. Chloe seděla na čalouněné lavici před stolkem a hleděla na oblohu.
„Přišel jste se pokorně omluvit?" zeptala se. Sundala vršek ze rtěnky a začala si pečlivě přetírat rty.
„Poslali mě zkontrolovat, jestli váš jemnocit nedošel úhony." Natáhl jsem ruku za sebe a zajistil dveře koupelny. Zřetelné cvaknutí se hlasitě rozlehlo ztichlou místností.
Rozesmála se a setkala s mýma očima v zrcadle. Vypadala naprosto klidně, ale viděl jsem, jak se jí zvedá a klesá hruď; byla stejně vzrušená jako já.
„Můţu vás ujistit, ţe jsem v pořádku." Zase rtěnku zavřela a strčila do kabelky. Postavila se a vykročila kolem mne ke dveřím. „Jsem zvyklá, ţe se chováte jako pitomec. Zato Joel
vypadá mile. Měla bych se vrátit dolů."
Poloţil jsem ruku na dveře a současně se naklonil blíţ k jejímu obličeji. „To si nemyslím." Jemně jsem jí přejel rty pod uchem a ona se při tom dotyku zachvěla. „Víte,
on chce něco, co patří mně, a to dostat nemůţe."
Zamračila se na mne. „Co je tohle za rok? Raz dva? Nechte mě jít. Já vám nepatřím."
„Moţná si to myslíte," zašeptal jsem a moje rty zlehounka přejely po vznosném sloupu
jejího krku. „Ale vaše tělo," řekl jsem, zajel jí rukama pod sukni a přitiskl ruku na vlhkou
krajku mezi jejíma nohama, „to vidí jinak."
Zavřela oči a z úst jí vyšel tichý sten, kdyţ moje prsty začaly pomalu krouţit kolem jejího
klitorisu. „Strčte si ho někam."
„Tak mě nechte," zašeptal jsem s ústy přitisknutými na její krk.
Přerývaně se zasmála a já ji přitiskl na dveře koupelny. Popadl jsem ji za obě ruce,
zvedl jí je nad hlavu a sevřel tak, aby se nemohla vymanit. Pak jsem se sklonil a políbil ji. Ucítil jsem, jak se mému sevření zlehka vzpírá, zavrtěl hlavou a svůj stisk ještě zesílil.
„Tak mě nechte," zopakoval jsem a přitiskl k ní svého ztvrdlého ptáka.
„Ach boţe," vyjekla a naklonila hlavu na stranu, abych se snáz dostal k jejímu krku.
„Tady to dělat nemůţeme."
Přejel jsem jí rty přes klíční kost aţ k rameni. Přendal jsem si obě její zápěstí do jedné ruky, druhou sáhl níţ, pomalu uvolnil jednu z těch šňůrek, které jí drţely pohromadě vršek, a začal líbat čerstvě odhalenou kůţi. Pak jsem se přesunul na druhou stranu, zopakoval stejnou proceduru a dočkal se odměny, kdyţ ţivůtek sklouzl a odhalil bílou
krajkovou podprsenku bez ramínek. Do prdele. Vlastní tahle ţenská taky nějaký kousek
prádla, ze kterého se skoro neudělám do kalhot? Sklouzl jsem ústy k ňadrům a volnou rukou zatím rozepínal sponu na podprsence. Tentokrát se v ţádném případě nehodlám připravit o pohled na její nahá prsa. Krajkový hadřík bez problémů povolil, svezl se na zem a odhalil obraz, který dokonale naplňoval veškeré mé necudné fantazie. Kdyţ jsem
uchopil jednu její růţovou bradavku ústy, zasténala a kolena se jí maličko podlomila.
„Šššš," zašeptal jsem se rty zabořenými do jejího těla.
„Ještě," řekla. „Znovu."
Zvedl jsem ji a ona mi obtočila nohy kolem pasu, takţe se k sobě naše těla přimkla
pevněji. Uvolnil jsem jí ruce a ona mi jimi okamţitě zajela do vlasů a hrubě si mě přitáhla k sobě. Kruci, jak já miloval, kdyţ mi tohle dělala. Přitlačil jsem ji na dveře, jenţe pak jsem si uvědomil, ţe nám stojí v cestě příliš mnoho oblečení; touţil jsem cítit ţár její kůţe na těle, touţil jsem zabořit koule hluboko do ní a přišpendlit ji na zeď na tak dlouho, dokud všichni nebudou dávno v posteli.
Jako by mi četla myšlenky, protoţe mi její prsty sjely podél boků a začaly zuřivě tahat košili z kalhot, aţ ji konečně zvedla a přetáhla mi ji přes hlavu.
Otevřeným oknem sem zvenčí zalétl hlasitý smích a já ucítil, jak strnula. Minula dlouhá chvíle, neţ mi opět pohlédla do očí, a bylo jasné, ţe bojuje s tím, co chce říct.
„Tohle bychom dělat neměli," prohlásila konečně a potřásla hlavou. „Čeká na mě." Poněkud polovičatě se mě pokusila odstrčit, ale já se nedal.
„Vy o něho máte opravdu zájem?" zeptal jsem se a pocítil, jak se mi v nitru vzedmula vlna ţárlivosti. Vydrţela můj pohled, ale neodpověděla.
Postavil jsem ji na zem, odtáhl k toaletnímu stolku a tam si stoupl hned za ni. Z místa, kde jsme stáli, jsme měli dokonalý výhled na verandu pod sebou.
Přitáhl jsem si její nahá záda k hrudi a přitiskl ústa na její ucho. „Vidíte ho?" zeptal jsem se, zatímco jsem jí dlaněmi přejíţděl po ňadrech. „Koukněte na něj." Sklouzl jsem k jejímu břichu a pak po sukni aţ ke stehnům. „Dokázal by vám udělat tohle?" Prsty jsem jí zlehka vyjel po stehnech pod kalhotky. Tiše jsem zasykl, kdyţ jsem tam ucítil vlhkost
a vmáčkl se dovnitř. „Dokázala byste kvůli němu někdy takhle zvlhnout?"
Zasténala a přitiskla se ke mně boky. „Ne"
„Řekněte mi, co chcete," zašeptal jsem jí do ramene.
„Já - já nevím."
„Koukněte na něj," pokračoval jsem, zatímco jsem prsty pronikal dovnitř a zase ven. „Vy
víte, co chcete."
„Chci vás cítit v sobě." Nemusela říkat dvakrát. Rychle jsem si rozepnul kalhoty, stáhl je na boky, aţ se jí můj pták zavrtal do zadku, a pak jsem jí zvedl sukni a chytil do rukou kalhotky. „Roztrhněte je," zašeptala.
Nikdy dřív jsem se s nikým jiným nedokázal chovat takhle primitivně a divošsky, jenţe s ní mi to připadalo tak kurevsky správné. Hrubě jsem trhl a tenounké kalhotky se roztrhly jako nic. Odhodil jsem je na podlahu, přejel jí rukama po kůţi, sklouzl prsty po rukách a přitiskl její dlaně na stolek před námi.
Byl to zatraceně nádherný pohled: zlomená v pase, sukni vykasanou přes boky, dokonalou prdelku vystavenou na odiv. Oba jsme zasténali, kdyţ jsem si stoupl za ni
a vklouzl hluboko dovnitř. Naklonil jsem se nad ní a umístil jí na záda další polibek a tiché
„ššš".
Zvenčí sem znovu dolehl smích. Joel byl tam dole. Joel, který byl v podstatě dobrý chlap, ale který mi ji chtěl vzít. Pouhá ta představa stačila, abych se do ní vtiskl ještě energičtěji.
Její přidušené vzdechy mi vyvolaly úsměv ve tváři a já ji za to odměnil zrychlením tempa. Cosi zvráceného ve mně to vnímalo jako jakési ospravedlnění, kdyţ jsem viděl Chloe oněmělou tím, co jsem jí tady prováděl.
Lapala po dechu a prsty pátrala po něčem, čeho by se zachytila. Můj pták v ní byl tak tvrdý; jako by ještě tvrdnul pokaţdé, kdyţ se nemohoucně pokusila vydat nějaký zvuk.
Sklonil jsem se k jejímu uchu a tiše se zeptal, jestli chce opíchat. Vyptával jsem se jí, jestli se jí líbí, kdyţ mluvím sprostě, jestli se jí líbí, kdyţ se chovám sprostě, kdyţ si ji beru tak drsně, aţ jí dělám modřiny.
Vykoktala ano, a kdyţ jsem začal přiráţet rychleji a tvrději, ještě prosila, abych přitlačil. Lahvičky a kelímky na stolku rachotily a přepadávaly pod nárazy našich těl, ale já se
nedokázal přimět, abych se o to sebemíň zajímal. Popadl jsem ji za vlasy a přitáhl si její
záda k hrudi. „Myslíte, ţe on by vám to dokázal udělat takhle?"
Pokračoval jsem v přiráţení a nutil ji, aby se přitom dívala z okna.
Věděl jsem, ţe se mi to vymyká z rukou. Ochranné bariéry kolem mne se hroutily, ale
mně to bylo jedno. Potřeboval jsem, aby dnes večer, aţ bude leţet v posteli, myslela na mne. Chtěl jsem, aby mě cítila, aţ zavře oči, dotkne se svého těla a bude vzpomínat na to, jak jsem ji opíchal. Volnou rukou jsem jí přejel podél boku k ňadru, sevřel ho a zakroutil bradavkou.
„Ne," zasténala. „Takhle nikdy." Znovu jsem jí sklouzl rukou po boku, chytil ji za koleno a zahákl je o stůl, abych ji otevřel víc do šířky, a mohl tak proniknout hlouběji.
„Cítíte, jak dokonale do sebe naše těla zapadají?" zasténal jsem jí s ústy na krku. „Je to tak zatraceně skvělý pocit být ve vás. Aţ půjdete dolů, chci, abyste si tohle pamatovala.
Pamatovala, co mi děláte."
Uţ mi to začínalo trochu přerůstat přes hlavu a já věděl, ţe se kaţdou chvíli udělám. Tohle překračovalo veškeré meze zoufalství. Baţil jsem po ní jako po droze a tahle touha pohlcovala kaţdou moji bdělou myšlenku. Vzal jsem její ruku do své, propletl naše prsty, sjel s nimi po jejím těle k poštěváčku a obě naše ruce jej začaly hladit a dráţdit. Hekal jsem rozkoší, kdyţ jsem cítil, jak klouţu dovnitř a zase ven.
„Cítíte to?" zašeptal jsem jí do ucha a roztáhl její prsty, takţe sklouzly z obou stran po mém přirození.
Otočila hlavu a zakňourala mi do kůţe na krku. To ji ale neztlumilo dost a já nutně potřeboval, aby zůstala zticha. Sundal jsem ruku z jejích vlasů, jemně jí zakryl ústa a políbil ji na zarudlou tvář. Tlumeně cosi vykřikla, snad mé jméno, kdyţ se její tělo napřed vzepjalo a pak sevřelo kolem mého ptáka.
Kdyţ zavřela oči a její rty se uvolnily ve spokojeném úsměvu, začal jsem si zase já brát, co jsem potřeboval: teď o něco rychleji a s pohledem upřeným do zrcadla, abych viděl, jak se jí při mém přiráţení pohybují ňadra.
Orgasmus jako by se mi chystal rozervat tělo. Tentokrát zas její ruka vyklouzla z mých
vlasů, zakryla má vlastní ústa a já zavřel oči a poddal se té vlně, která mě zaplavovala.
Ještě pár posledních hlubokých a tvrdých výpadů a pak jsem se do ní vystříkal.
Otevřel jsem oči, políbil ji na dlaň, kterou jsem si pak sundal z úst, a poloţil jí čelo na rameno. Zezdola k nám zaznívaly nic netušící hlasy. Opřela se o mě zády a chvíli jsme t a m j e n t a k t i še st á l i .
Pak se začala pomalu odtahovat a ve mně ta ztráta kontaktu vzbudila nevoli. Pozoroval jsem ji, jak si urovnává sukni, sbírá podprsenku a pokouší se znovu uvázat šňůrky u blůzky. Kdyţ jsem se sklonil, abych si natáhl kalhoty, sebral jsem roztrhané krajkové kalhotky a strčil si je do kapsy. Pořád ještě zápolila se šaty, a tak jsem k ní přistoupil, odstrčil její ruce, a aniţ bych jí pohlédl do očí, ty šňůrky znovu svázal.
Místnost nám byla najednou příliš malá, kdyţ jsme si v trapném tichu vyměnili krátký pohled. Jak jsem sahal po klice, chtěl jsem něco říct, cokoli, co by tohle dalo do pořádku. Jak jsem od ní mohl ţádat, aby si to rozdávala se mnou a jedině se mnou, a přitom neočekávala, ţe se celý náš vztah nějak změní? I já věděl, ţe podobná ţádost by mi nejspíš vyslouţila tak akorát rychlý kopanec do koulí. Jenţe slova, která by vyjádřila, co jsem cítil, kdyţ jsem ji viděl s Joelem, nekrystalizovala dost rychle. V hlavě jsem měl prázdno. Znechuceně jsem otevřel dveře a oba jsme se zprudka zarazili při pohledu, který se nám naskytl.
Ve dveřích, s rukama zaloţenýma a obočím významně zvednutým, stála Mina.