OSM

OSM

V okamţiku, kdy otevřel dveře a my se ocitli tváří v tvář Mině, jsem celá ztuhla.
„Co přesně jste tam vy dva prováděli?" zeptala se a očima přejíţděla z jednoho na druhého. V duchu jsem si v rychlosti rekapitulovala všechno, co mohla zaslechnout, a ucítila jsem, jak se mi po kůţi šíří nával horka.
Riskla jsem krátký pohled na pana Ryana a on udělal to samé. Potom jsem se obrátila zpátky k Mině a zavrtěla hlavou. „Nic, potřebovali jsme si jenom promluvit. To je
všechno." Snaţila jsem se to nějak uhrát, ale věděla jsem, ţe mě zrazuje chvění v hlase.
„No, něco jsem odtamtud slyšela, ale rozhodně to nebylo mluvení," řekla a ušklíbla se.
„Nebuď směšná, Mino. Prodiskutovávali jsme jednu pracovní záleţitost," řekl a pokusil
se protáhnout kolem ní.
„V koupelně?" zeptala se.
„Jo. Poslali jste mě ji hledat. A já ji našel tady." Mina se přesunula před něj a zatarasila
mu cestu. „Ty myslíš, ţe jsem pitomá? Není ţádné tajemství, ţe vy dva o ničem
nediskutujete; vy na sebe řvete. Takţe co? To spolu teď jako randíte?"
„Ne!" vykřikli jsme oba současně. Naše pohledy se na krátký okamţik setkaly, a zase rychle uhnuly bokem.
„Takţe to vy spolu potom jenom souloţíte," řekla a najednou to vypadalo, ţe ani jeden z nás nedokáţe najít slova, kterými by jí odpověděl. Napjatá atmosféra na chodbě byla tak tíţivá, ţe jsem na moment zauvaţovala, jak moc bych si asi ublíţila, kdybych
vyskočila z okna ve druhém patře. „Jak dlouho uţ?"
„Mino" začal, potřásl hlavou a já výjimečně opravdu neměla z jeho rozpaků dobrý pocit. Nikdy dřív jsem ho takhle neviděla. Vypadalo to, jako by ho za celou tu dobu nenapadlo, ţe by tahle záleţitost mohla mít i nějaké jiné následky kromě našeho vlastního zmatku.
„Jak dlouho, Bennette? Chloe?" zeptala se s pohledem upřeným mezi nás.
„Já - my jenom -" začala jsem, jenţe jenom co? Jak jsem jí mohla cokoli z toho
vysvětlit? „My -"
„Udělali jsme chybu. Byla to chyba," přetnul moje myšlenky jeho hlas a já se po něm v šoku ohlédla. Proč mě tolik ranilo, ţe to řekl? Byla to chyba, ale stejně, kdyţ jsem ho to slyšela pronést nahlas, tak to bolelo.
Nedokázala jsem od něj odtrhnout oči, ani kdyţ znovu promluvila Mina. „Chyba nebo ne, musí to okamţitě přestat. Co kdyby tady místo mě stála Susan? A Bennette, vţdyť jsi její šéf! Na to jsi zapomněl?" Zhluboka vydechla. „Podívejte, vy dva jste dospělí a já nevím,
co se to tady děje, ale ať uţ provádíte cokoli, Elliott se to nesmí dozvědět."
Zasáhla mě vlna nevolnosti při představě, ţe by se o tomhle Elliott někdy dozvěděl a jak by byl zklamaný. Tohle bych nesnesla. „S tím nebude problém," řekla jsem a záměrně se
vyhnula Bennettovu pohledu. „Mám v úmyslu se ze svojí chyby poučit. Omluvte mne."
Protáhla jsem se kolem nich ke schodům, vztek a pocit ublíţenosti usazené hluboko
v ţaludku jako olověné závaţí. Síla mé pracovní morálky a motivace mě vţdycky dokázala udrţet nad vodou i v obtíţnějších obdobích mého ţivota: rozchody, maminčina smrt, hrubé neshody s kamarády. Jenţe moji cenu jakoţto zaměstnance RMG teď kalily pochybnosti o sobě samé. Díval se snad na mě jinak, protoţe jsem s ním píchala? Teď kdyţ mu zřejmě došlo - konečně - ţe pokud se o nás dozvědí ostatní, mohlo by to pro něj mít
ošklivé následky, začne zpochybňovat můj úsudek ještě víc?
Jenţe na tohle jsem přece jen byla aţ moc chytrá. Je načase začít se podle toho chovat. Neţ jsem vyšla ven a znovu se posadila na ţidli vedle Joela, uţ jsem se uklidnila. „Všechno v pořádku?" zeptal se.
Otočila jsem se k němu a chvíli si ho prohlíţela. Byl váţně docela hezký: pečlivě učesané
tmavé vlasy, příjemný obličej a ty nejkrásnější modré oči, co jsem kdy viděla. Měl všechno, co bych měla u muţe hledat. Kdyţ se o chvíli později vrátil ke stolu pan Ryan s Minou, střelila jsem po něm pohledem, ale rychle ho zase odvrátila.
„No, necítím se zrovna ve své kůţi," řekla jsem, kdyţ jsem se obrátila zpátky k Joelovi.
„Myslím, ţe bych to pro dnešní večer měla radši zabalit."
„Jistě," řekl a zvedl se, aby mi pomohl od stolu. „Doprovodím vás k autu."
Rozloučila jsem se a s dotykem Joelovy dlaně, který mi nebyl nijak povědomý, na kříţi
odkráčela do domu. Kdyţ jsme se ocitli na příjezdové cestě, věnoval mi nesmělý úsměv a vzal mě za ruku. „Bylo to opravdu milé vás poznat, Chloe. Rád bych vám někdy zavolal
a třeba vás pozval na oběd."
„Půjčte mi svůj telefon," řekla jsem. Jedna moje část měla provinilý pocit z toho, ţe jsem ještě před ani ne dvaceti minutami byla s jedním muţem nahoře a teď dávám svoje číslo druhému. Bylo ale načase, abych se přes to přenesla, a pozvání na oběd od hezkého chlapa mi připadalo jako slušná startovní pozice.
Zeširoka se usmál, kdyţ jsem mu vrátila jeho telefon, a na oplátku mi věnoval svoji vizitku. Pak vzal moji ruku do své a zvedl ji ke rtům. „Takţe vám zavolám v pondělí.
Doufám, ţe ty květiny ještě úplně nezvadly."
„Podstatný je úmysl," řekla jsem a usmála se. „Děkuji."
Ve tváři se mu zračila tak upřímná radost při pouhé vyhlídce, ţe mě znova uvidí, ţe mě
napadlo, ţe bych měla cítit závrať nebo by se mi měla podlomit kolena. Ve skutečnosti se mi chtělo jen zvracet.
„Uţ bych měla jet."
Joel přikývl a otevřel galantně dvířka mého vozu. „Samozřejmě. Doufám, ţe uţ se cítíte
lépe. Jeďte opatrně a dobrou noc, Chloe."
„Dobrou noc, Joeli."
Zaklapl za mnou dvířka a já nastartovala. Kdyţ jsem vyjíţděla z rodinného domu svého
šéfa, upírala jsem pohled přímo před sebe.
Druhý den ráno na józe jsem uvaţovala, jestli si nemám vylít srdce Julii. Původně jsem si byla vcelku jistá, ţe ten problém dokáţu zvládnout sama, ale poté, co jsem celou noc zírala do stropu a měla nervy úplně v háji, jsem si uvědomila, ţe se potřebuju někomu svěřit.
Byla tady Sara a právě ona by spíš neţ kdo jiný dokázala pochopit, jak můj sexy šéf
dokáţe člověka zblbnout. Jenţe ona taky pracovala pro Henryho, a já ji nechtěla dostat do trapné situace tím, ţe bych po ní ţádala, aby tak obrovské tajemství zachovala v tajnosti. Tušila jsem, ţe Mina by si se mnou promluvila velice ráda, pokud bych ji o to poţádala, jenţe jelikoţ byla Ryanová, a navíc jsem věděla, co asi tak mohla zaslechnout, byla mi ta představa krajně nepříjemná.
Občas nastávaly chvíle, kdy jsem si opravdu zoufale přála, aby máma ještě ţila. Uţ pouhá vzpomínka na ni vyvolávala drásavou bolest u srdce a vháněla mi slzy do očí. Ţe jsem se sem přestěhovala, abych s ní strávila poslední roky jejího ţivota, bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy udělala. A i kdyţ ţít tak daleko od táty a kamarádů bývalo občas kruté, věděla jsem, ţe se to všechno děje z nějakého důvodu. Jenom jsem si přála, aby si ten důvod pospíšil a dal o sobě vědět.
Mohla bych to povědět Julii? Musela jsem si přiznat, ţe jsem se děsila, co by si o mně pomyslela. Ale ještě víc jsem se děsila, ţe bych měla ta slova vůbec vyslovit nahlas.
„Tak fajn, pořád po mně koukáš," řekla. „Buď máš něco na srdci, nebo jsem trapně
a neomluvitelně zpocená."
Snaţila jsem se udrţet to v sobě, chtěla jsem ji nějak odbýt a nechat ji při tom, ţe plácá nesmysly. Jenţe jsem to nedokázala. Tíha a tlak těch posledních pár týdnů na mě dopadly drtivou silou, a neţ jsem se stihla zarazit, rozechvěla se mi brada a já se rozbrečela jako mimino.
„To jsem si myslela. Tak ven s tím." Natáhla ke mně ruku, pomohla mi se zvednout, ještě cestou posbírala naše věci, a pak mě odvedla ke dveřím.
O dvacet minut, dvě mimózy a jedno nervové zhroucení později jsem měla před očima Juliin šokovaný výraz nad stolem v naší oblíbené restauraci. Řekla jsem jí všechno: o těch roztrhaných kalhotkách, jak se mi to trhání kalhotek líbí, o nejrůznějších místech těch našich úletů, jak nás Mina přistihla, o mém pocitu viny, ţe mi připadá, jako bych zradila Elliotta a Susan, o Joelovi, o těch pračlověčích výrocích pana Ryana a konečně o svém strachu, ţe jsem se zapletla do nejnezdravějšího vztahu v dějinách světa a nemám to vůbec ve své moci.
Kdyţ jsem zvedla hlavu a setkala se s jejím pohledem, škubla jsem sebou; vypadala, jako by se právě stala svědkem autohavárie.
„Tak fajn, zeptám se jen pro jistotu, ţe jsem to pochopila správně." Přikývla jsem a čekala, aţ bude pokračovat.
„Ty spíš se svým šéfem."
Maličko jsem se přikrčila. „No, technicky ne -"
Prudce máchla rukou, aby mi zabránila to dokončit. „Jo, jo. Rozumím. A je to ten samý
šéf, kterého s takovými vřelými city nazýváš ‚Boţský bastard'?"
Ztěţka jsem si povzdychla a znovu přikývla.
„Ale vţdyť ty ho nenávidíš."
„Správně," zamumlala jsem a uhnula očima. „Nenávidím. Z celého srdce nenávidím."
„Ty s ním nechceš být, ale nedokáţeš toho nechat."
„Boţe, zní to ještě hůř, kdyţ to řekne někdo jiný," zasténala jsem a zabořila obličej do
dlaní. „Naprosto absurdně."
„Ale šukačky jo? A je to dobré?" zeptala se s nádechem smíchu v hlase.
„Termín dobré se ani zdaleka neblíţí tomu, jak bych to popsala, Julie. Fenomenální,
intenzivní, omamující, multiorgasmicky úţasné, to všechno ani zdaleka nevystihuje pravou
podstatu."
„Je ‚orgasmicky' vůbec nějaké slovo?"
Promnula jsem si tvář rukama a znovu povzdechla. „Sklapni."
„No," odvětila zamyšleně a odkašlala si. „Malý penis nejspíš jeho problém nakonec
přece jenom nebude"
Hlava mi sklouzla na ruce sloţené na stole. „Ne. Ne, to rozhodně ne." Maličko jsem ji
zase zvedla, kdyţ jsem uslyšela její tlumený smích. „Julie! Tohle není legrační!"
„Dovoluji si nesouhlasit. I ty přece musíš vidět, jak je to šílené. Vţdyť ze všech lidí, co jsem kdy poznala, jsi ty ta poslední, kterou bych si dovedla představit, ţe skončí v takovéhle situaci. Vţdycky jsi byla tak seriózní, měla jsi tak dokonale naplánovaný úplně kaţdý krok svého ţivota. Vţdyť ty jsi doopravdy chodila jenom s pár kluky a pokaţdé ti trvalo aţ nesmyslně dlouho, neţ jsi s nimi vlezla do postele. Tenhle chlap musí být
fakticky dílo."
„Já vím, ţe na tom není nic špatného mít s někým čistě sexuální vztah - s tím se dokáţu srovnat. A vím, ţe se občas moţná přehnaně kontroluju, ale pravda je taková, ţe kdyţ jsem s ním, cítím, ţe nemám nad sebou ţádnou kontrolu. Myslím, ţe ho ani nemám ráda,
ale stejně dělám to pořád dokola."
Julia si usrkla mimózy a já úplně viděla, jak se jí v hlavě protáčejí kolečka, kdyţ uvaţuje
nad vším, co jsem řekla. „Co je pro tebe důleţité?"
Dobře jsem chápala, co tím myslí. „Moje práce. Můj ţivot, aţ tohle skončí. Jakou mám
hodnotu coby zaměstnanec. Vědomí, ţe můj přínos je důleţitý."
„A můţeš mít dobrý pocit ze všech těchhle věcí, a přitom s ním pořád souloţit?"
Pokrčila jsem rameny, neschopná pořádně rozklíčovat svoje myšlenky a odpověď na
tuhle otázku. „Já nevím. Kdybych si myslela, ţe to dokáţu oddělit, tak moţná. Ale jediné místo, kde se setkáváme, je práce. Nevyskytl se jediný případ, kdy by nešlo o práci
i o sex."
„Potom musíš najít nějaký způsob, jak s tímhle skoncovat. Potřebuješ si udrţet odstup." „To není tak jednoduché," odsekla jsem, zavrtěla hlavou a začala blábolit. „Pracuju pro
něho. Není to ten případ, ţe bych se mohla snadno vyhnout všem situacím, kdy spolu skončíme o samotě. Je to aţ komické, kolikrát jsem se zapřísáhla, ţe uţ s ním nebudu mít sex, a pak jsme si to spolu o pár hodin později zase rozdali. A navrch toho všeho spolu za dva týdny jedeme na konferenci. Celou dobu stejný hotel, celou dobu jen kousek od sebe.
I v postelích!"
„Co to do tebe vjelo, Chloe?" zeptala se Julia uţaslým tónem. „To v tom chceš
pokračovat?"
„Ne! Jasně ţe ne!"
Skepticky se na mě zadívala.
„No já to jenom, ţe s ním si připadám jiná. Tak třeba chci dělat věci, o které jsem
nikdy dřív nestála a o které bych si nejspíš ani neměla dovolit stát. Jenom bych si přála, aby to byl někdo jiný, kvůli komu bych je chtěla, někdo milý jako třeba Joel. Můj šéf
zrovna moc milý není."
„A šéfík v tobě jako budí potřebu chtít co? Třeba naplácat na zadek a takové věci?" odpověděla Julia se zahihňáním, ale kdyţ jsem zvedla hlavu, uslyšela jsem ji vyjeknout.
„Ach můj boţe, ty si od něho necháváš naplácat na zadek?"
Střelila jsem po ní rozšířenými zornicemi. „Trochu hlasitěji, Julie, myslím, ţe ten chlápek vzadu tě neslyšel." Jakmile jsem si byla jistá, ţe se nikdo nedívá, odhrnula jsem si z čela
uvolněné pramínky vlasů. „Podívej, já vím, ţe s tímhle musím přestat, jenţe já -"
Zarazila jsem se, protoţe jsem najednou ucítila, jak mi po těle naskakuje husí kůţe. Dech se mi zarazil v hrdle a já se pomalu otočila ke dveřím. A byl to opravdu on, jen tentokrát neupravený a nedbale oblečený v černém triku a dţínách, na nohách tenisky a na hlavě ještě rajcovnější vrabčí hnízdo neţ obvykle. Obrátila jsem se zpátky k Julii a cítila, jak mi z tváře vyprchává všechna krev.
„Co se děje Chloe? Vypadáš, jako bys právě zahlídla ducha," řekla Julia, natáhla se přes stůl a dotkla se mé paţe.
Ztěţka jsem polkla ve snaze znovu najít hlas a pak se na ni podívala. „Vidíš tamtoho chlapa u dveří? Vysoký, dobře vypadá?" Maličko zvedla hlavu, aby líp viděla, a já ji pod
stolem nakopla. „Nedělej to tak okatě! To je můj šéf."
Julia vyvalila oči a spadla jí čelist. „Do prdele," zalapala po dechu a potřásala hlavou, zatímco ho přejíţděla pohledem. „Fakt sis nedělala srandu, Chloe. Tohle je doopravdicky boţský bastard. Toho bych teda z postele nevykopala. Ani z auta. Ani z převlíkací kabinky.
Ani z výtahu nebo -"
„Julie! Tímhle mi fakticky nepomáháš!"
„Kdo je ta blondýna?" zeptala se a pokývla bradou směrem k nim. Kdyţ jsem se
obrátila, viděla jsem, ţe pan Ryan vede ke stolu vysokou, nohatou bloncku, ruku má poloţenou na jejích zádech. Ostré bodnutí ţárlivosti mi zajelo do hrudi.
„To je ale hajzl," zasykla jsem. „Po tom, jak se choval včera večer? On si ze mě snad dělá srandu." Zrovna kdyţ jsem se chystala odpovědět, zazvonil Julii telefon a ona pro něj sáhla do kabelky. Pozdrav „Ahoj, miláčku!" mi napověděl, ţe volá její snoubenec a ţe to bude chvíli trvat.
Znovu jsem zalétla pohledem k panu Ryanovi, který se smál a povídal si s tou blondýnou. Nedokázala jsem od nich odtrhnout oči. V tomhle leţérním ohozu vypadal dokonce ještě přitaţlivěji: úsměv ve tváři, oči mu tančily, kdyţ se zasmál. Kokot! Jako by slyšel moje myšlenky, zvedl hlavu a naše pohledy se setkaly. Sevřela jsem čelist, odvrátila se a hodila ubrousek na stůl. Potřebovala jsem odtamtud vypadnout. „Hned
budu zpátky, Julie."
Přikývla a nepřítomně zamávala rukou, aniţ by třeba jen na chvíli přerušila hovor. Zvedla jsem se a rychle se protáhla kolem jejich stolu, přičemţ jsem si dávala pozor, abych se vyhnula jeho pohledu. Zrovna jsem zahýbala za roh do chodbičky a bezpečí dámských toalet jsem uţ měla na dohled, kdyţ jsem ucítila na svém předloktí silnou ruku.
„Počkejte."
Při zvuku toho hlasu jsem sebou škubla.
Tak fajn, Chloe, tohle zvládneš. Prostě se k němu otoč, podívej se mu do očí a řekni mu,
aby kurva odprejskl. Je to sráč, který tě včera večer označil za chybu a dneska se tu
ukázal s nějakou blonďatou cuchtou.
Vypnula jsem ramena a otočila se k němu. Do prdele. Zblízka vypadal ještě líp. Nikdy jsem ho neviděla jinak neţ dokonale vyfiknutého, ale dneska ráno se očividně neholil a já zoufale touţila cítit škrábání jeho strniště na svých tvářích.
Nebo na stehnech.
„Co sakra chcete?" vyštěkla jsem na něj a vymanila ruku z jeho sevření. Bez podpory
vysokých podpatků jsem měla pocit, ţe nade mnou ční jako mrakodrap. Kdyţ jsem vzhlédla k jeho obličeji, rozeznala jsem mu pod očima slabé kruhy. Vypadal unaveně. Fajn, proč ne. Pokud byly jeho noci způlky tak příšerné jako moje, dobře mu tak.
Přejel si rukama po vlasech a rozpačitě se rozhlédl kolem „Chtěl jsem s vámi mluvit.
Vysvětlit ten včerejší večer."
„Co je tady k vysvětlování?" zeptala jsem se a pokývla hlavou k jídelně a té blondýně, která zůstala sedět u stolu. V hrudi se mi něco krutě, bolestně zkroutilo. „Změna scenérie. Rozumím. Jsem váţně ráda, ţe vás tu takhle vidím - aspoň mi to pomůţe nezapomenout, proč je celá tahle záleţitost mezi námi děsný nápad. Nechci zprostředkovaně píchat se
všema vašima ostatníma ţenskýma."
„O čem to sakra mluvíte?" zeptal se s pohledem upřeným do mých očí. „To myslíte
Emily?"
„Tak se jmenuje? No, přeju vám s Emily dobrou chuť, pane Ryane." Obrátila jsem se
k odchodu, ale on mě znovu popadl za ruku a zastavil. „Nechte. Mě. Jít."
„Proč vám to vůbec vadí?"
Naše hádka začala přitahovat pozornost personálu, který tudy procházel do kuchyně.
Rychle se rozhlédl kolem a pak mě zatáhl na dámskou toaletu a zamknul dveře.
Fantastické, další toaleta.
Odstrčila jsem ho, kdyţ se pokusil přistoupit blíţ. „Co si myslíte, ţe děláte? A co myslíte
tím ‚proč vám to vůbec vadí'? Kdyţ jste se mnou včera večer píchal, měl jste spoustu keců, ţe přece nemůţu jít na rande s Joelem, a teď jste tady sám s někým jiným! Úplně jsem zapomněla, jaký jste děvkař. Vaše chování se dalo naprosto očekávat - já jsem
naštvaná na sebe!" Byla jsem tak vzteklá, ţe jsem si prakticky zarývala nehty do dlaní.
„Vy si myslíte, ţe jsem tady na rande?" Ztěţka vydechl a zakroutil hlavou. „Tohle je do prdele přímo neuvěřitelné. Emily je kamarádka. Spravuje charitativní organizaci, kterou Ryan Media podporují. To je všechno. Měl jsem se s ní sejít v pondělí, abychom podepsali nějaké papíry, jenţe jí na poslední chvíli změnili let a dneska odpoledne odjíţdí ze země. Nebyl jsem s nikým jiným od toho oken -" Odmlčel se a snaţil se promyslet další slova. „Od toho, co jsme prvně vţdyť víte." Zakončil to vágním posunkem ruky.
Coţe?
Jen jsme tam tak stáli a hleděli na sebe a já se zatím snaţila nějak si ta jeho slova
přebrat. On s nikým jiným nespal! Bylo to vůbec moţné? Věděla jsem najisto, ţe byl děvkař. Osobně jsem byla svědkem toho, jak se sbírka jeho trofejí průběţně rozšiřovala při firemních akcích, a to ani nemluvím o historkách, co se nesly budovou. A i kdyby bylo to, co říkal, pravda, nic to neměnilo na faktu, ţe je pořád můj šéf, a tudíţ je celá ta záleţitost skrznaskrz špatná.
„Takţe se po vás vrhaly mraky ţenských, a vy jste ani jednu nepřefikl? Páni, jsem
dojatá." Obrátila jsem se ke dveřím.
„Není zas tak těţké tomu uvěřit," zavrčel a já cítila, jak se mi jeho oči propalují do zad.
„Víte co, mně je to fuk. Byla to přece jenom chyba, ne?"
„Koukněte, právě o tomhle jsem si chtěl s vámi promluvit." Přistoupil blíţ a mě celou
zahltila jeho vůně - med a šalvěj. Najednou jsem si připadala jako v pasti, jako by v té malinké místnosti nebylo dost kyslíku. Potřebovala jsem odtamtud vypadnout, a to hned. Co to Julia říkala ani ne před pěti minutami? Nezůstávej s ním o samotě? Dobrá rada. Ty kalhotky, co jsem si oblíkla dneska, mám náhodou ráda, a rozhodně je nechci vidět rozcupované v jeho kapse.
No tak dobře, tohle byla leţ.
„Uvidíte se znovu s Joelem?" ozval se jeho hlas za mými zády. Ruku uţ jsem drţela na
klice. Stačilo jí jen otočit a byla jsem v bezpečí. Jenţe já ztuhla a snad celé minuty zírala na ty zatracené dveře.
„Záleţí na tom?"
„Myslel jsem, ţe tohle jsme probrali uţ včera večer." Přejel mi konečky prstů po ruce aţ
k rameni a stáhl tenké ramínko trička.
„Neměl jsem v úmyslu říct, ţe to byla chyba," zašeptal mi do kůţe. „Prostě jsem
zpanikařil."
„To neznamená, ţe to nebyla pravda." Mé tělo se instinktivně opřelo o to jeho a maličko
jsem naklonila hlavu, abych mu usnadnila přístup ke krku. „To víme oba."
„Stejně jsem to neměl říkat." Vzal do ruky můj culík, zašimral mě jím na rameni
a měkkými rty mi začal přejíţdět po zádech. „Obraťte se."
Dvě slova. Jak bylo moţné, ţe mě ta dvě prostá slova dokázala přinutit, abych začala o všem pochybovat? Jedna věc byla, kdyţ mě přimáčkl na zeď nebo si mě nadrsno vzal, ale teď mi kladl všechno k nohám. Tvrdě jsem se kousla do rtu a snaţila se přimět, abych otočila tou klikou. Ruka sebou skutečně zacukala, ale vzápětí mi poraţenecky sklouzla k boku.
Obrátila jsem a zvedla hlavu, abych mu pohlédla do očí.
Jeho ruka mi spočinula na tváři, palec přejel po spodním rtu. Naše pohledy se do sebe
zaklesly, a zrovna kdyţ jsem myslela, ţe uţ nevydrţím čekat ani jedinou vteřinu, přitáhl si mě k sobě a přitiskl svá ústa na moje.
V okamţiku, kdy jsme se políbili, vzdala jsem se veškerého odporu a najednou jako bych se k němu nemohla dostat dost blízko. Kabelka přistála na kachlíkové podlaze u mých nohou a já mu zabořila ruce do vlasů a přitáhla si ho k sobě. Přitiskl mě zády ke zdi, sklouzl mi dlaněmi dolů po těle a zlehka mě nadzvedl. Zajel mi rukama pod legíny a sevřel můj zadeček.
„Do prdele. Co to zas máte na sobě?" zasténal mi do krku, zatímco jeho dlaně klouzaly tam a zpátky po růţovém saténu. Zvedl mě, tentokrát pořádně, obtočil si mé nohy kolem pasu a přitiskl mě pevněji na zeď. Zasténal, kdyţ jsem stiskla jeho ušní lalůček mezi zuby.
Stáhl mi napůl tričko a sevřel v ústech moji bradavku. Hlava mi přepadla dozadu a narazila do zdi, kdyţ jsem na hrudi ucítila škrábání jeho neoholené brady. A pak ten mlţný opar v mé hlavě protrhl pronikavý zvuk a já uslyšela, jak zaklel. Můj telefon. Postavil mě na nohy, poodstoupil a do tváře se mu znova vrátil obvyklý nakvašený výraz.
Rychle jsem si upravila šaty a natáhla se po kabelce. Tvář mi zkřivila grimasa, kdyţ jsem
uviděla fotku, která se ukázala na displeji.
„Ano, Julie," zvedla jsem to celá bez dechu.
„Chloe, ţe ty jsi na záchodku a pícháš tam s tím hezkým kusem chlapa?"
„Budu tam za vteřinku, ano?" ukončila jsem hovor a strčila telefon zpátky do tašky. Kdyţ
jsem k němu zvedla hlavu, uvědomila jsem si, ţe se mi po tom malém výpadku zase
vrátila moje racionální stránka. „Měla bych jít."
„Podívejte, já -" Přerušilo ho další zazvonění mého telefonu.
Zvedla jsem to, aniţ bych se obtěţovala podívat na displej. „Boţe, Julie! Já tady
s ţádným kusem chlapa nepíchám!"
„Chloe?" ozval se v telefonu Joelův zmatený hlas.
„Ach ahoj." Do prdele. Tohle snad ani není moţné.
„Rád slyším, ţe nepícháte s ţádným kusem chlapa?" řekl Joel a nervózně se zasmál. „Kdo je to?" zavrčel Bennett.
Přitiskla jsem mu ruku na rty a vrhla po něm ten nejošklivější pohled, na jaký jsem se
zmohla. „Víte, teď opravdu nemůţu mluvit."
„Jo, omlouvám se, ţe ruším v neděli, ale nedokázal jsem na vás přestat myslet. A nechci dostat nikoho do problémů nebo tak něco, ale hned po tom, co jste odešla, jsem si
zkontroloval e-mail a našel tam potvrzení o doručení těch květin pro vás."
„Váţně?" zeptala jsem se s předstíraným zájmem. Pohled jsem zabodávala do Bennetta.
„No, podle všeho to podepsal Bennett Ryan."