ČTRNÁCT

ČTRNÁCT

Realita se zachvívala kdesi na pokraji mé spánkem obluzené mysli a já se pokoušela ji
vytěsnit. Nechtěla jsem se probudit. Bylo mi teplo a cítila jsem se příjemně a spokojeně.
Za sevřenými víčky se mi míhaly nejasné vidiny, kdyţ jsem se zachumlala do té
nejteplejší, nejvoňavější deky, pod kterou jsem kdy spala. Ona se ale odtáhla zpátky.
Tisklo se ke mně něco teplého, a kdyţ jsem nejistě otevřela oči, uviděla jsem jen pár centimetrů před svým obličejem kštici povědomě rozcuchaných vlasů. Během jediné vteřiny mi hlavou probleskly stovky obrazů, kdyţ na můj zmatený mozek drtivě dolehla pravda o včerejší noci.
Do prdele.
Opravdu se to stalo.
Srdce se mi rozbušilo rychleji a já maličko nadzvedla hlavu, abych si mohla toho
krásného chlapa, který mne svíral v objetí, prohlédnout. Jeho hlava mi spočívala na hrudi, dokonale tvarovaná ústa se lehce pootevírala a vydechovala poryvy teplého vzduchu na má nahá ňadra. Jeho dlouhé tělo leţelo těsně přimknuté k mému, nohy jsme měli propletené dohromady a jeho silné paţe pevně obemykaly můj trup.
On zůstal.
Intimnost naší pozice na mne dolehla s drtivou silou, která mi přímo brala dech. Nejenţe
zůstal, on mne objímal.
Zoufale jsem se snaţila popadnout dech a nezpanikařit. Pronikavě jsem si uvědomovala kaţdý centimetr, na kterém se naše kůţe dotýkala. Cítila jsem mocné bušení jeho srdce na své hrudi. Jeho pták, ve spánku napůl ztopořený, se mi tiskl na stehno. Prsty mě pálily touhou se ho dotknout. Rty touţily zabořit se mu do vlasů. Bylo toho příliš. Bylo toho zkrátka příliš.
Něco se včera v noci změnilo a já si nebyla jistá, jestli jsem připravená se s tím vyrovnat. Nevěděla jsem, co s sebou ta změna nese, ale bylo to tam. V kaţdém pohybu, kaţdém slově a kaţdém polibku jsme byli pospolu. Nikdo ve mně nikdy nedokázal vyvolat takovýhle pocit, jako by moje tělo bylo stvořené k tomu, aby doplňovalo to jeho.
V minulosti jsem spala i s jinými muţi, ale s ním jsem měla pocit, jako by mne unášel skrytý spodní proud a já nebyla naprosto schopná změnit jeho směr. Zavřela jsem oči a pokusila se potlačit paniku, která se ve mně vzmáhala. Nelitovala jsem toho, co se stalo. Byl to - jako pokaţdé - intenzivní a s přehledem ten nejlepší sex, co jsem kdy zaţila. Jenom jsem potřebovala pár minut o samotě, neţ mu budu moct znova pohlédnout do očí.
Kdyţ jsem mu poloţila jednu ruku do vlasů a druhou na záda, podařilo se mi ho ze sebe svalit. Trochu se zavrtěl, a tak jsem ho pevně objala a tiše se ho snaţila silou vůle přimět, aby znovu klidně usnul. Zamumlal mé jméno, ale pak se jeho dech znovu srovnal a já zpod něj vyklouzla.
Chvíli jsem pozorovala, jak spí, panika poněkud ustoupila a mě zase jednou napadlo, jak
úţasně vypadá. Jeho obličej, zklidněný spánkem, působil pokojně a mírumilovně a tak dokonale se lišil od těch obvyklých výrazů, které v mé přítomnosti nasazoval. Hustý pramen vlasů mu spadl do čela a mě úplně svrběly prsty, jak jsem ho touţila odhrnout. Dlouhé řasy, dokonalé lícní kosti, plné našpulené rty a brada porostlá strništěm.
Pro Kristovy rány, ten je tak hezký!
Vyrazila jsem do koupelny, ale zachytila jsem svůj odraz v zrcadle nad toaletním
stolkem v loţnici.
Páni. Čerstvě ošukaná. Tak přesně takhle jsem teď vypadala.
Naklonila jsem se blíţ a prozkoumala drobné červené škrábance, které jsem měla
roztroušené po krku, ramenou, prsou a břiše. Na spodní straně levého ňadra jsem zahlédla stopu po kousnutí, na rameně cucflek. Sklouzla jsem pohledem dolů a přejela prsty po zarudlých flíčcích na vnitřní straně stehna. Bradavky mi ztuhly, kdyţ jsem si vybavila, jaké to bylo, kdyţ se mi svou neoholenou tváří otíral o kůţi.
Moje vlasy se proměnily v divokou zcuchanou změť a já se kousla do rtu, kdyţ jsem si vzpomněla, jak mi v nich hrabal rukama. Jak si mě přitáhl napřed k polibku a pak na
ptáka
Není mi pomoci.
Z myšlenek mě vytrhl hlas ztěţklý spánkem. „Sotva vzhůru a uţ nadrţená?"
Obrátila jsem se a zahlédla jeho nahé tělo, neţ se zavrtěl v prostěradlech, posadil se
a přitáhl si je přes boky. Trup nechal nahý. Pochybuju, ţe by mě někdy mohlo omrzet okukovat - a osahávat - jeho širokou, svalnatou hruď, valchu na břiše a mučivě svůdný prouţek chloupků vedoucí k té nejskvělejší muţné ozdobě, jakou kdy svět spatřil. Kdyţ mé oči - konečně - doputovaly k jeho obličeji, zamračila jsem se při pohledu na jeho křivý úšklebek.
„Přistiţena při očumování," zamumlal a přejel si rukou po bradě.
Nebyla jsem si jistá, jestli se mám usmát nebo zakoulet očima. Vidět ho pomuchlaného
a zranitelného v tom polobdělém stavu bylo dost matoucí. Včera večer jsme se vůbec neobtěţovali zatáhnout těţké závěsy, takţe teď dovnitř proudilo sluneční světlo, zářivě oslepující oproti bělostné změti prostěradel. Vypadal tak odlišně - pořád to byl můj protivný šéf, ale teď taky někdo jiný: muţ leţící v mé posteli, který vypadal, ţe je připravený na další číslo čtvrté? Páté? Nedokázala jsem se dopočítat.
A zatímco jeho oči pátravě prozkoumávaly kaţdý centimetr mého těla, uvědomila jsem si, ţe i já jsem docela nahá. V tomhle okamţiku byl jeho výraz stejně intenzivní jako jeho dotyk. Krátce mi projelo hlavou, ţe kdyby na mne takhle zíral delší dobu, mohla by mi třeba nakonec vzplanout kůţe. Cítila bych pak jeho dotyk na svém mase stejně, jako kdyţ
na mne poloţil ruce?
Nakrabatila jsem obličej do výrazu, který, jak jsem doufala, zamaskuje, ţe si v duchu sestavuju podrobný katalog kaţdého centimetru jeho těla, a sehnula se, abych z podlahy zvedla jeho bílý nátělník. Celou noc leţel před klimatizací a byl trochu studený, ale díky bohu v podstatě suchý. Jak jsem si tu měkkou bavlnu přetahovala přes hlavu, vdechla jsem šalvějovou vůni jeho kůţe, a kdyţ jsem jím prostrčila hlavu, zachytila jsem jeho temný pohled.
Jazyk mu vystřelil z úst, aby trochu navlhčil rty. „Pojď sem," pronesl tichým chraplavým
hlasem.
Přistoupila jsem k posteli s úmyslem posadit se vedle něj, ale on si mě přitáhl, posadil
obkročmo na stehna a řekl: „Pověz mi, na co myslíš."
Chtěl po mně, abych zhustila milion myšlenek do jediné věty? Ten chlap musí být šílený. Takţe jsem otevřela ústa a vyklopila ze sebe, co mne napadlo jako první: „Říkal jsi, ţe
jsi s nikým nespal od té chvíle, co jsme spolu poprvé co jsme to dělali." Upírala jsem
pohled na jeho klíční kost, abych se mu nemusela dívat do očí. „Je to pravda?"
Teprve pak jsem zvedla hlavu.
Přikývl, vklouzl prsty pod nátělník a přejíţděl mi rukama pomalu od boků k pasu. „Proč?" zeptala jsem se.
Zavřel oči a krátce zavrtěl hlavou. „Nikoho jiného jsem nechtěl."
Nebyla jsem si jistá, jak si tohle vyloţit. Myslel tím, ţe nepotkal nikoho, kdo by ho
přitahoval, ale nechával tuhle moţnost otevřenou? „Ty jsi snad obvykle monogamní, kdyţ
s někým spíš?"
Pokrčil rameny. „Pokud se to očekává."
Bennett mě začal líbat na rameno i přes klíční kost a vzhůru po krku. Natáhla jsem se za
něj, sebrala z nočního stolku láhev s vodou, trochu se napila a pak ji podala jemu. Dorazil ji několika dlouhými doušky.
„Ţízeň?"
„Pořádná. Taky mám teď trochu hlad."
„Ţádný div, nejedli jsme nic uţ -" Zarazila jsem se, kdyţ zahýbal obočím a zašklebil se.
Zakoulela jsem očima, ale hned je zase zavřela, protoţe se sklonil a věnoval mi jediný
sladký polibek na rty.
„V tomhle případě se monogamie očekává?" zeptala jsem se.
„Po tom, co se stalo včera v noci, myslím, ţe bys to měla říct ty mně."
Nevěděla jsem, jak na to odpovědět. Nebyla jsem si ani jistá, jestli spolu vůbec můţeme
takhle být, a coţ teprve monogamie? Z představy, ţe by to mohlo fungovat, mne jímala závrať. Mohli bychom se k sobě opravdu chovat přátelsky? Dokázal by říct „Dobré ráno"
a myslet to váţně? Nebál by se kritizovat moji práci?
Rozprostřel mi prsty po kříţi, přitiskl si mě k boku a vytrhl mě z těch roztěkaných úvah. „Tohle uţ si nikdy nesundávej," zašeptal.
„Dohodnuto." Naklonila jsem se blíţ, abych snadněji dosáhla ústy na jeho krk. „Vezmu si
tohle a nic jiného, aţ půjdu dneska dopoledne na ty studentské prezentace."
Zasmál se, tiše a rozverně. „Tak to je sakra váţně skvělý nápad."
„Kolik je?" zeptala jsem se a pokusila se nakouknout na hodiny za jeho zády.
„Na to zvysoka kašlu." Konečky jeho prstů našly má ňadra a klouzaly tam a zpátky po
měkké kůţi pod nimi.
Kdyţ jsem se od něj ale odtahovala, odkryla jsem kus kůţe těsně nad jeho bokem. Co to
sakra je?
Bylo to tetování?
„Co je -?" Nedokázala jsem pořádně poskládat větu. Lehce jsem ho od sebe odsunula,
zvedla hlavu a neţ jsem se vrátila zpátky k tomu cejchu, pohlédla mu do očí. Přímo pod
kyčelní kostí se táhl řádek vyvedený černým inkoustem, několik slov napsaných, jestli
jsem se nepletla, ve francouzštině. Jak jsem tohle mohla sakra přehlédnout? V rychlosti jsem si v duchu vybavila všechny ty příleţitosti, kdy jsme byli spolu. Pokaţdé jsme spěchali nebo byla tma nebo jsme to dělali jen zpola svlečení.
„Je to tetování," řekl pobaveně, trochu se odtáhl a přejel mi prsty nad pupíkem.
„Já vím, ţe je to tetování, ale co to znamená?" Pan Seriózní byznysmen má kurva
tetování. Vykoukl na mě další dílek toho člověka, o kterém jsem si myslela, ţe ho znám.
„Stojí tam: ‚Je ne regrette rien.'"
Pohled mi vylétl k jeho tváři. Kdyţ jsem slyšela, jak se jeho hlas rozplývá v perfektním
francouzském přízvuku, úplně se mi vařila krev v ţilách. „Co jsi to říkal?"
Znovu se usmál, tentokrát naplno. „Je ne regrette rien." Vyslovoval jednotlivá slova pomalu, s důrazem na kaţdé slabice. Byla to nejspíš ta sakra nejrajcovnější věc, co jsem kdy slyšela. A kdyţ se k tomu ještě přidalo to tetování a skutečnost, ţe leţel pode mnou dočista nahý, měla jsem najednou pocit, ţe se kaţdou chvíli samovolně vznítím.
„To je nějaká písnička?"
Přikývl. „Je to písnička, ano." A s tichým smíchem dodal: „Mohla by sis myslet, ţe budu
litovat toho, jak jsem se jedné noci při flámu v Paříţi, tisíce mil od domova, bez jediného
přítele ve městě, rozhodl nechat se tetovat. Ale ne, ani tohohle nelituju."
„Řekni to znovu," zašeptala jsem.
Přisunul se blíţ, přitiskl se na mne svými boky a v uchu jsem ucítila jeho horký dech. „Je
ne regrette rien," zašeptal ještě jednou. „Rozumíš?"
Přikývla jsem. „Řekni ještě něco." Hruď mi těţkla kaţdým dalším pracným nádechem, rozcitlivělé bradavky se mi dřely o jeho bavlněný nátělník.
Lehce se sklonil, políbil mě na ucho a řekl: „Je suis à toi." Hlas mu zněl napjatě a ochraptěle. Cítila jsem, jak se jeho pták pode mnou zvedá, a oba jsem nás vysvobodila z našeho utrpení, svezla se po něm a znovu si vychutnávala hloubku této pozice. Hleděl nahoru na mne a šeptal pořád dokola pár bezboţných slabik. Tentokrát ale namísto aby mne chytil za boky, sevřel ve svých rukách to triko.
Fungovalo to mezi námi tak snadno, tak přirozeně, ţe to svým způsobem ještě rozšiřovalo prostor pro jakousi stísněnost, kterou jako bych ze sebe nedokázala setřást. Abych se těch myšlenek zbavila, soustředila jsem se na tiché mumlání jeho úst přitištěných na moje rty. Soustředila jsem se na to, jak nás zprudka posadil a přisál se přes nátělník k mým ňadrům, aţ zpod něj prosvítala růţová. Připravovaly mne o rozum ty palčivé dotyky jeho prstů na mých bocích a stehnech, jeho čelo přitištěné na moji klíční kost, kdyţ se blíţil k vyvrcholení. Připravovaly mne o rozum jeho stehna pode mnou, jeho boky, které se pohybovaly stále rychleji a naléhavěji, aby reagovaly na kaţdý můj pohyb.
Převrátil mě na záda, přitiskl dlaň na mou hruď a zklidnil svoje boky. „Tvoje srdce přímo
duní. Povídej, jak kurevsky dobrý je to pocit."
Instinktivně jsem se uvolnila, kdyţ jsem k němu vzhlédla a spatřila jeho sebejistý úsměv. Věděl snad, ţe potřebuju nějakou připomínku toho, kým jsme byli ještě před
necelými čtyřiadvaceti hodinami? „Uţ zase moc ţvaníš. Nech toho."
Jeho úsměv se ještě rozšířil. „Ty to moje ţvanění miluješ. A nejvíc miluješ, kdyţ takhle
ţvaním a mám přitom svého ptáka v tobě."
Protočila jsem panenky. „Co mě prozradilo? Orgasmus? To, jak tě o to prosím? Slušná
detektivní práce."
Mrkl na mě, vytáhl si mé chodidlo na rameno a políbil mě na vnitřní stranu kotníku. „Byl jsi vţdycky takový?" zeptala jsem se, zatímco jsem ho marně tahala za boky.
Nerada jsem si to přiznávala, ale chtěla jsem, aby se zase pohnul. Kdyţ zůstával v klidu, dráţdilo mě to, bolelo, připadalo mi to nekompletní. Pokud se hýbal, touţila jsem jen po tom, aby se čas zastavil. „Chudáčkové ty ţenské, jejichţ odhozená pošlapaná ega lemují
tvou ţivotní pouť."
Bennett zavrtěl hlavou, sklonil se nade mnou a vzepřel se na rukách. Bohudík se zase začal hýbat, posunul boky dopředu, trochu je zvedl a pronikl hluboko do mne. Blaţeně jsem zavřela oči. Natrefil přesně na ten správný bod, a znovu a znovu a znovu.
„Dívej se na mě," zašeptal.
Otevřela jsem oči a pozorovala kapku potu na jeho čele, jeho rty, které se rozevřely,
zatímco mi hleděl do tváře. Svaly na ramenou mu při kaţdém pohybu varhánkovatěly, celý trup se leskl tenkou vrstvičkou potu a já zajela pohledem k místu, kde pronikal do mne a zase ven. Nejsem si jistá, co jsem říkala, kdyţ ho vytáhl skoro celého ven a pak ho do mě zase tvrdě vrazil, ale bylo to tiché a obscénní a okamţitě zapomenuté pod dojmem jeho přiráţení. „To kvůli tobě cítím takovou sebejistotu. Kvůli tomu, jak na mě reaguješ,
si připadám jako šukací bůh. Jak je moţné, ţe to nechápeš?"
Neodpověděla jsem a on to ode mne nejspíš ani neočekával. Jeho upřený pohled a prsty jedné ruky mi putovaly po krku a po ňadrech. Pak narazil na obzvlášť citlivý bod a já prudce vyjekla.
„Tohle vypadá, jako by tě sem někdo kousl," řekl, zatímco přejíţděl palcem přes stopu
po vlastních zubech. „Líbilo se ti to?"
Polkla jsem a přitiskla se k němu. „Ano."
„Ty malá prohnaná couro."
Rukama jsem mu sklouzla po ramenou a pokračovala dál po hrudi přes břicho aţ ke
svalům na bocích, kde jsem mu začala palcem hladit to jeho tetování. „Tohle se mi líbí
taky."
Jeho pohyby byly stále trhanější a energičtější. „Ach, do prdele, Chloe Já nemůţu Uţ to dlouho nevydrţím." Slyšet jeho hlas tak zoufalý a nekontrolovaný jen zesílilo moji touhu po něm. Zavřela jsem oči a soustředila se na ten slastný pocit, který se mi začínal šířit tělem. Byla jsem tak blízko, potácela jsem se přímo na okraji propasti. Natáhla jsem ruku mezi nás, prsty našla poštěváček a začala si ho pomalu třít.
Natočil hlavu, zadíval se na moji ruku a zaklel. „Ale kurva." Jeho hlas zněl tak zoufale, z jeho úst zaznívalo hluboké hekání. „Dotýkej se sama sebe, přesně takhle. Nech mě se kurva dívat." Tahle jeho slova docela stačila, abych s posledním dotekem vlastních prstů pocítila, jak mé tělo zaplavuje orgasmus.
Docela jsem ztuhla a sevřela se kolem něj, nehty volné ruky jsem mu zarývala do zad. Vykřikl, jeho tělo se vzepjalo a on se uvnitř mě udělal. Celé tělo se mi zachvívalo dozvuky orgasmu, drobný třas nepřestával, ani kdyţ bylo po všem. Přitiskla jsem se k němu, kdyţ se konečně uklidnil a jeho tělo se pohrouţilo do mého. Zlíbal mi ramena a krk a pak mi vtiskl jediný polibek na rty. Neţ se ze mě svalil, naše oči se krátce setkaly.
„Prokrista, ţenská," vydechl ztěţka a nuceně se zasmál. „Ty mě zabiješ."
Oba současně jsme se překulili na bok, hlavy opřené o polštáře, a kdyţ se naše oči
setkaly, nedokázala jsem od něj odvrátit zrak. Uţ jsem ztratila veškerou naději, ţe to příště bude méně intenzivní nebo ţe se to spojení mezi námi nějak rozplyne, pokud se nám ho podaří vytěsnit z hlavy. Tahle noc s „příměřím" nic neutlumila. Uţ teď jsem touţila přisunout se blíţ, líbat mu to strniště na bradě a přitáhnout si ho znova k sobě. Zatímco jsem na něj tak hleděla, začínalo mi být jasné, ţe aţ tohle skončí, bude to zatraceně bolet.
Srdce mi sevřel strach a panika ze včerejší noci se vrátila a přinesla s sebou nepříjemné
ticho. Posadila jsem se a přitáhla si prostěradla aţ k bradě. „Ach, do prdele."
Ruka mu prudce vylétla a sevřela se kolem mé paţe. „Chloe, já nemůţu -"
„Nejspíš bychom se měli připravit," přerušila jsem ho, neţ stihl dokončit větu. Mohl se
z toho vyklubat začátek milionu podob duševních muk. „Za dvacet minut nás čekají ty
prezentace."
Na moment vypadal zmateně, neţ opět promluvil. „Nemám tady nic suchého na sebe.
Ani nevím, kde je můj pokoj."
Potlačila jsem začervenání, kdyţ se mi vybavilo, v jaké rychlosti se včera večer všechno
událo. „Ovšem. Vezmu si tvůj klíč a něco ti přinesu."
Ve spěchu jsem se osprchovala a zahalila se do tlustého ručníku. Najednou jsem si přála, abych měla dost rozumu a vzala si sem s sebou jeden z hotelových ţupanů. S hlubokým nádechem jsem otevřela dveře a vyšla ven.
Seděl na posteli, a kdyţ jsem vstoupila do místnosti, zvedl oči a upřel je na mne.
„Jenom potřebuju" hlas se mi vytratil a já jen ukázala na svoji tašku. Přikývl, ale k řeči
se neměl. Obvykle jsem se za své tělo nikdy nestyděla. Ale jak jsem tam tak postávala jen v ručníku a s vědomím, ţe mě sleduje, cítila jsem nezvyklý ostych.
Popadla jsem pár věcí a proběhla kolem něj. Ani jsem se nezastavila, dokud jsem se neocitla znovu v bezpečí za dveřmi koupelny. Oblékla jsem se rychleji, neţ bych vůbec povaţovala za moţné, a rozhodla se, ţe si jen stáhnu vlasy dozadu a zbytek dokončím později. Popadla jsem z pultíku kartové klíče a vrátila se do loţnice.
Vůbec se nepohnul. Seděl na krajíčku postele s lokty zapřenými o stehna a vypadal zamyšleně. O čem asi uvaţuje? Já byla celé ráno neurotická troska, moje emoce divoce přeskakovaly z jednoho extrému do druhého, ale on se zdál tak klidný. Tak jistý. Ale čím
si byl jistý? K čemu se rozhodl?
„Chceš, abych ti přinesla něco konkrétního?"
Zvedl hlavu a zatvářil se trochu překvapeně, jako by ho ta myšlenka vůbec nenapadla.
„No mám dneska naplánováno jenom pár schůzek na odpoledne, ţe?" Přikývla jsem.
„Vyber co chceš, je mi to jedno."
Najít jeho pokoj mi trvalo pouhou vteřinku; byl hned vedle. Skvělé. Teď jsem si ho mohla představovat v posteli hned za zdí. Jeho zavazadla uţ tam leţela a já se na moment zarazila, kdyţ jsem si uvědomila, ţe se mu budu muset hrabat v kufrech.
Zvedla jsem ten největší, poloţila ho na postel a otevřela. Jeho vůně mě přímo praštila do nosu a mne zaplavila těţká svíravá bolestná touha. Začala jsem prohledávat úhledně zabalené věci.
Všechno v jeho okolí bylo tak úpravné a uspořádané, aţ jsem si říkala, jak to asi vypadá
u něj doma. Nikdy dřív jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlela, ale najednou mě napadlo, jestli to tam někdy uvidím, jestli někdy uvidím jeho postel.
Zarazila jsem se, kdyţ jsem si uvědomila, ţe to chci. Chtěl by on, abych to viděla?
Najednou mi došlo, ţe ho nechávám čekat, a tak jsem rychle pokračovala
v prohledávání jeho oblečení, aţ jsem se nakonec rozhodla pro tmavošedý oblek Helmut Lang, bílou košili, černou hedvábnou kravatu, boxerky, ponoţky a boty.
Kdyţ jsem všechno naskládala zpátky tam, kam to patřilo, posbírala jsem vybrané oblečení a zamířila do svého pokoje. Nedokázala jsem potlačit nervózní smích, kdyţ jsem vyšla na chodbu a potřásla hlavou nad naprostou absurditou téhle situace. Naštěstí se mi podařilo uklidnit dřív, neţ jsem dorazila k vlastním dveřím. Udělala jsem dva kroky dovnitř, a v tu chvíli jsem ztuhla.
Stál tam před otevřeným oknem, zalitý ranními slunečními paprsky. Kaţdá nádherná linie jeho dokonale vysoustruhovaného těla byla zdůrazněná do nejmenších detailů stíny, které na ně dopadaly. Ručník mu visel aţ nevhodně nízko na bocích a přímo nad ním vykukovalo to tetování.
„Vidíš něco, co se ti líbí?"
Váhavě jsem obrátila pozornost k jeho obličeji. „Já -"
Oči mi znova zajely k jeho boku jakoby přitahovány magnetem.
„Ptal jsem se, jestli vidíš něco, co se ti líbí?" Přešel pokoj a zastavil se těsně přede
mnou.
„Slyšela jsem tě," odvětila jsem zamračeně. „A ne, jen jsem se zamyslela."
„A o čem konkrétně jsi přemýšlela?" Natáhl ke mně ruku a zastrčil mi pramínek mokrých
vlasů za ucho. Jen ten prostý dotyk stačil, aby mi poskočil ţaludek.
„Ţe máme taky nějaký harmonogram, kterého bychom se měli drţet."
Přistoupil o krok blíţ. „Proč ti nevěřím?"
„Protoţe se soustředíš akorát sám na sebe?" nadhodila jsem a pohlédla mu do očí.
Zakroutil obočím, chvíli mě pozoroval a pak mi vzal z náručí svoje oblečení a poloţil ho
na postel. Neţ jsem se stačila pohnout, stáhl si ručník z boků a odhodil ho stranou. Sladká matko boţí. Jestli existuje na zemi hezčí exemplář muţského, zaplatila bych pořádný balík, abych si ho mohla prohlídnout.
Sebral boxerky a začal si je navlékat, ale najednou se zarazil a podíval se na mě. „Neřekla jsi právě, ţe musíme dodrţovat nějaký harmonogram?" zeptal se a pobaveně mě
pozoroval. „Tedy pokud samozřejmě nevidíš něco, co se ti líbí."
Ten kret -
Zamračila jsem se, rychle se obrátila a vrátila do koupelny, abych dokončila přípravu.
Zatímco jsem si sušila vlasy, nedokázala jsem se zbavit znepokojivého pocitu, ţe se snaţil říct něco důleţitějšího neţ jen „Tak si to moje tělo pořádně prohlídni".
Neţ jsem vůbec mohla rozklíčovat vlastní emoce, potřebovala jsem napřed odhadnout ty
jeho. Bála jsem se toho, ţe chce odejít, nebo ţe chce zůstat?
Kdyţ jsem se vrátila do loţnice, uţ byl oblečený, vyhlíţel z velkého okna a čekal. Obrátil se, přistoupil ke mně, sevřel můj obličej ve svých teplých dlaních a zkoumavě se na mne
zadíval. „Potřebuju, abys mě teď poslouchala."
Ztěţka jsem polkla. „Dobře."
„Nechci vyjít z tamtěch dveří a ztratit všechno, co jsme v tomhle pokoji našli."
Ta jeho prostá slova mnou otřásla. Nebylo to ţádné vyznání, ţádný slib, ale řekl přesně
to, co jsem potřebovala slyšet. Moţná jsme nechápali, co se to děje, ale nenecháme to nedotaţené.
Přerývaně jsem vydechla a poloţila mu ruce na hruď. „Ani já ne, ale taky nechci, aby
tvoje kariéra spolkla tu moji."
„To nechci ani já."
Přikývla jsem. Měla jsem pocit, jako by mi ta slova úplně zašmodrchala myšlenky a já
nebyla schopná vymyslet nic smysluplného, co bych k tomu dodala.
„Tak fajn," řekl a přejel mě pohledem odshora dolů. „Jdeme."